Women empowerment vládne světem a samozřejmě i českou kotlinou. Ženy jsou slabé, nikam se nederou, o nic si neřeknou, ani o zvýšení platu, nepochválí se, nemají sebevědomí a vůbec, v nejvyšších patrech firem (i politiky) je jich jak šafránu.
znám řadu žen, jejichž ego je nebetyčné. Jsou v businessu i politice a já s obdivem (někdy s údivem) zírám na tu přetékající číši sebejistoty a ega, která by leckterého chlapa porazila.
O women empowerment většinou mluví ženy, které žádný empowerment nepotřebují. Mluví o něm ženy, které si o zvýšení platu řeknou, ani brvou při tom nehnou a po slabosti ani památky. Ještě nikdy jsem neslyšela mluvit o women empowerment pošťačku u nás na vsi nebo pokladní v Makru.
Od určité doby se snažím v otázkách byznysu potlačit emoce. Vzhledem k tomu, že jsem emotivní (a to hodně), je to fuška. Ale na empowerement a obecně na těžký život žen se snažím dívat čistě pragmaticky.
Jsou firmy, kde v chrámu nejvyšším neboli v „board roomu“ zasedají pouze veleknězi byznysu a žena je nežádoucí element. Hoši, co spolu mluví, prostě ženskou mezi sebou nechtějí a výtah v těch firmách má skleněný strop. Uspějí pouze ženy typu „babochlap“, které dokonale splynuly s prostředím, a tak jim to vyhovuje. Proč ne, každému, co jeho jest.
A pak jsou firmy, které pohlaví neřeší, důležitá je pro ně pouze výkonnost „osoby“ ať už ženy nebo muže, zkušenosti, přínos pro růst firemních zisků a v neposlední řadě taky to, zda je to osoba příjemná a pozitivní, protože nic nerozloží firmu rychleji, než negativní suchoprd.
Rozhodneme-li se pracovat ve firmě číslo jedna, odsoudíme se nejspíš k frustraci z toho, že bušíme na vrata, která nám stejně nikdo neotevře, pokud teda nechceme nastoupit dráhu babochlapa. Jinak nechápu, proč bych se cpala někam, kde mě nechtějí.
Takže suma sumárum to vidím tak, že nejlepší je najít firmu, kde nikdo neřeší, jste-li žena nebo muž. V takových firmách se většinou hraje na jevišti, a nikoliv v zákulisí a pravidla jsou tvrdá, ale jasná. A z toho plyne, proč se do politiky nikdo normální nehrne (i když kdo z nás je normální), pravidla jsou tam sice tvrdá, ale úplně nejasná, hraje se hlavně v zákulisí a na jevišti výhradně a pouze pro truhlíky – voliče, kteří to představení baští.
Mimochodem, když jsme u empowerement, docela by mě zajímalo, kdo přijde první s men empowerment, chlapi jsou taky lidi, a i kluci mají právo občas brečet.
Mějte se fajn, a zase ve čtvrtek,
