Místo technologií kámen z Toskánska

jarvis_5b2a1e95498e9baea6e425e7.jpeg

foto Matěj Slávik

Ekonom 21.6.2018

Můj vztah k technologiím je velmi opatrný. Vím, že já a technologie nejsme nejlepší přátelé, ale jsme pragmatici. Proto mám ráda technologie, kterým se naučím rozumět a využívat je k usnadnění a zpříjemnění života. Do kategorie top patří můj mobilní telefon. Už dávno to není telefon, je to deník, fotoaparát, muzika, audioknížky, chytrá hlava, protože najde to, co nevím a pamatuje si, co do něj namluvím. Říkám mu moje okno do světa. S tím samozřejmě souvisí i sluchátka, mám jich opravdu hodně, v různých barvách a velikostech, poslouchám téměř všude a pořád. Výběr sluchátek záleží na tom, jestli musím být za dámu, nebo můžu upustit uzdu fantazie.

Další věcí je čtečka Kindle. Čtu ráda a hodně a představa, jak vozím v tašce nebo kufru hromady knížek je děsná. Nejdříve jsme měli s manželem čtečku společně, ale pořád jsme se přetahovali, a já ho popoháněla, aby četl rychleji, a nakonec jsem mu koupila čtečku vlastní. Malý krok, obrovský efekt, od té doby je na našich dovolených velká pohoda.

Flash disk je další vychytávka, kterou mám moc ráda. Je na ní můj život, mám ji opravdu dlouho a podle toho taky vypadá. Je chudák trochu ohnutá, ale nic nenamítá, jen občas se zatváří, že bych si na ní mohla udělat trochu pořádek. Jsem mírný chaotik a ukládání do správných složek není moje silná stránka. Ale putujeme spolu už pěknou řádku let a zatím jsem u ní vždycky všechno našla. Zajímavé, že o ní mluvím jako o kamarádce, přitom se jmenuje Corsair.

A nesmím zapomenout na svůj iPad. Mám ho moc ráda. Je vždycky po ruce, má krásnou grafiku a prohlížet si na tabletu fotky aplikace Houzz je čirá radost. A navíc na něm můžu psát, když se mi nechce vláčet notebook, je to taková příjemná přenosná kancelář.

Na čestném netechnologickém místě je můj Moleskin diář. Nejsou v něm ani tak schůzky, ale spíš moje smutky a radosti, nápady, setkání, ale hlavně moje velmi amatérské obrázky, kterým rozumím jen já, ale dělají mi radost. Když se podívám do svých minulých diářů na dny, kdy mi nebylo nejlíp, zjistím, že za pár dnů to bylo zase fajn, je důležité mít tu jistotu, že člověk není down napořád.

To je z mých technologií asi vážně všechno, ale ve všem musí být balanc a tak s sebou nosím taky malý tyrkysový kámen, který má ochranu sílu. Koupila jsem si ho kdysi v krásném toskánském městě Volterra a nosím ho všude s sebou.

Reklamy

Jak nebýt u investora za pitomce

Na můj poslední článek ne blogu „Pošlu Vám peníze a pak se nějak domluvíme“ přišlo dost reakcí. Napsali lidi s podobnou zkušeností, ale napsal i anonymní pisatel něco v tom smyslu, že si každý může investovat, jak chce a dojednat si to, co chce, a ať nedělám chytrou (slušně řečeno) a nekazím investorům pověst. Předpokládám, že se ozvala postřelená husa.

To, že si každý může investovat jak chce, je svatá pravda, máme (snad ještě pořád) demokracii. Nicméně i demokracie v investicích má své meze a je prostě dobře vědět, jak se teda s tím investorem dohodnout, jak nebýt za úplnýho pitomce, který si nechá nadiktovat cokoliv, ale na druhou stranu, jak nebouchat kyblíčkem na pískovišti (rozuměj na jednání v zasedačce s investorem) a netrvat na tom, co se fakt, ale fakt nehodí a nedělá (takže člověk pak taky vypadá jako pitomec). Mimochodem možná stojí za přečtení i starší článek  8 věcí, které je dobré znát při jednání s investorem

Pokud se potřebujete dozvědět, jak se jedná s investorem, mrkněte na Naucmese.cz

„Pošlu vám peníze a pak se nějak domluvíme“

 Zdá se, že v Čechách obchází zvláštní druh „investorů“, kteří tu přinesou peníze do firemní pokladny, tu zaplatí pár vašich faktur, tu pošlou jen tak peníze na váš účet, případně přihodí nějaký cash do pokladny a víc neřeší, „PAK SE NĚJAK DOMLUVÍME.“

„Teď za vás zaplatím materiál“ (takže materiál vlastně patří investorovi), „vyrobíme vám logo na obaly a domluvíme to pak“ (takže logo je vlastně investora), „uděláme vám průzkum trhu, kdo by se teď zabejval tím, kolik to bude stát“ (akorát netušíte, že hodina průzkumu trhu v investorově firmě stojí 4.000 Kč).

A za pár měsíců se investor ozve s tím, že chce vrátit půjčku i s úrokem, zaplatit 200.000 Kč za grafické služby a pokud nemáte na zaplacení, rád by si vzal kus firmy, jo a za ten průzkum trhu posíláme fakturu na 140.000 Kč.  Nastane panika, kdo mohl předvídat, že se to bude muset vrátit, že se bude muset platit úrok, že přijde faktura?

Překvapivé poučení, které z toho plyne:

  • peníze se nenosí v tašce v hotovosti (ani v kabelce, ani v batohu)
  • ať vám kdokoli nabízící cokoliv, zeptejte se kolik to bude stát
  • peníze se půjčují za úrok (většinou)
  • peníze se půjčují na dohodnutou dobu
  • peníze se investují do firmy za podíl ve firmě
  • půjčku je možné kapitalizovat (tzn., že místo splacení půjčky si vezme věřitel podíl ve firmě), pak se tomu říká konvertibilní půjčka

Úmysly nemusí být zrovna ty nejhorší, ale systém „pak to sfouknem“ je cesta do pekel. Takže investora vítat chlebem a solí (případně whiskey, cognac, víno a tak), ale taky jednoduchou dohodou o tom, za jakých podmínek se to celé „sfoukne“. Já vím, že to skoro každej ví, ale v nedávné době jsem potkala několik nešťastníků, kterým teď hoří koudel…..