Hrůzostrašná reklama

model 2  Zajímalo by mě, jak marketéři dospěli k závěru, že vyděsit zákazníka a vůbec tvářit se v reklamě hrozivě funguje.

Už několikrát jsem si říkala, jestli to je nějaký marketingový fígl, který jsme se ve škole neučili. Asi ano, důkazem jsou například obří billboardy, které nedávno zaplavily Prahu. Je to reklama na pánské obleky. Arogantně a znuděně vyhlížející chlapík v obleku jako by říkal „Jsem manažer, jsem strašně zlý manažer a mám super business vohoz“.

Všimla jsem si reklamního pouštění hrůzy, případně jiných děsivých pohledů na zákazníky už dřív. V některých reklamách se modelky tváří jako, že svět je ta největší nuda na světě nebo, že se k nim blíží v další minutě smrt, v lepším případě jako nymfomanky křížené s kudlankou nábožnou. Pak je ještě jedna kategorie reklam. To je ta, kde u vystajlovaných osob se značkovými doplňky nelze na fotografii identifikovat pohlaví, například na tomto webu já osobně tápu. Nikdy jsem takové lidi v reálu neviděla, takže předpokládám, že to je kreativní záchvat vizážisty, fotografa a pana Fotoshopa.

Není snad možné, aby rozumně smýšlející člověk chtěl vypadat jako hermafrodit (v některých případech navíc jako kašpar) nebo věřil, že se mu rozjede business, jakmile si koupí oblek značky „ZLÝMANAŽER“. No a na jistotu úspěchů u pohovoru nebo v jiné oblasti díky nymfomanskému kukuči snad taky nikdo nesází.

Mimochodem, víte, na co dělá ten strašně zlý manažer na billboardech reklamu?

 

Usmrkanej šedesátník

Dneska jeden nebyznysovej post, ale nemůžu si to nechat pro sebe.

Ráno jsem jela v tramvaji se Zdeňkem. Nevěděla bych, že to je Zdeněk, ale telefonoval s Láďou, kterému povídal, „Nazdar Láďo, tady Zdeněk“.
Hovor plynul, ale pak Láďa Zdeňkovi zřejmě něco navrhl. Co to bylo, nevím. Ale Zdeňka to dost naštvalo. „Prosím Tě na takový trachtace jsem v pětasedmdesáti starej. To rozhodně ne, nevím, co bude zejtra a budu se někam štrachat.“ A pak Láďa udělal osudovou chybu. Prozradil Zdeňkovi, že si Pepík stěžoval, že ho Zdeněk nepozdravil. To Zdeňka skoro zvedlo ze sedadla v tramvaji. „Cože? Já v pětasemdesáti budu zdravit nějakýho šedesátiletýho usmrkance?!“
Tím hovor skončil. Láďa je zřejmě na shit listu, Pepíkovi bych nepřála, aby se potkal se Zdeňkem, protože Zdeněk kroutil hlavou celou cestu ze zastávky Štěpánská až na náměstí Míru.
Pro mě dobrá zpráva, do usmrkance mi zbývá ještě devět let.

8 věcí, které je dobré znát při jednání s investorem

angel investor Mám dobrou zprávu, stále víc nastartovaných byznysů jedná s investory. Mají o ně zájem, což je super, neb před pár lety, když člověk nepodnikal pět let a neměl obrat jak petrolejářská korporace, neštěkl po něm ani pes, natož investor.

Ale…není investor jako investor a je potřeba jít do toho s rozvahou. Neinvestují jen investoři samotáři, ale na scéně se objevily taky investiční skupiny. Čím dál víc z vás se tudíž ptá, co si člověk může v jednání s investorem dovolit, co je za čárou a jak se vlastně s takovým investorem jedná.

Stejně tak, jako si proklepne investor vás a vaší firmu (je-li co proklepávat), měli byste se i vy zajímat o to, kdo je investor nebo lidi v investiční skupině, co dělají teď, co dělali dříve a jaká je předchází pověst. Tady je pár bodů, které by se mohly hodit:

Jednáte-li s investiční skupinou, ptejte se:

  1. Kdo je decision maker aneb kdo dá nakonec investici zelenou a rozhodne, že peníze opravdu dostanete (jestliže jednáte s investorem samotářem, decision maker by teoreticky mohla být manželka, ale na to se radši neptejte)
  2. Kdo má váš projekt na starost, a zda tento investiční manažer neodjíždí v polovině projektu na měsíc na Bali, meditovat do ášrámu, nebo nedej Bože pěšky do Santiago de Compostela, takže váš projekt zatím bude takzvaně na holdu, čili nebude se dít vůbec nic
  3. Bude na vás mít čas nebo má na starost ještě dalších dvanáct projektů a fakt nestíhá

Celý příspěvek

Deset kroků jak přestát srážku s blbcem

Gekko 2

Dneska jsem nezačala ráno nijak pozitivně. Tedy nejdříve ano, sedím si tak u kafe, koukám z okna a je mi fajn. Pak jsem ale musela řešit telefony s nepříjemnými arogantními lidmi kvůli divným business praktikám a přetahování klientů, ale lepší do toho říznout, než sedět jak bulík a nechat si to líbit. Bohužel srážka s blbcem patří k životu a ne vždycky se hraje fér.

Můj rituál po srážce s blbcem

  1. Mluvím minutu sprostě, nejlépe na adresu toho, kdo mě vytočil (pokud to jde hodně nahlas)
  2. Najdu si na Youtube písničku HAPPY od Pharella Williamse, ale musíte poslouchat a koukat zároveň
  3. Zvuk pustím na maximum (jsem naštěstí doma)
  4. Sedím si a poslouchám, sice hrozí ohluchnutí, ale tenhle song na mě funguje jedině na plný pecky
  5. Pauza – musím se taky vypravit do kanceláře, obléct, učesat, namalovat a tak….
  6. Naladím na mém telefonu web Český rozhlas Dvojka, pořad Jak to vidí, nasadím sluchátka do uší
  7. Dneska mám kliku, hostem je Ivan Kraus, jeho povídání je zrovna dnes darem z nebes
  8. Poslouchám, jedu si tramvají a už mi začíná být dobře
  9. Zaklepu skleněnou koulí se Santa Klausem, co mám v kanceláři na stole
  10. Už je to lepší, sice mi jde ještě trochu pára z uší, ale už jenom trochu

P.S. Pokud je srážka opravdu těžká, body 1 a 2  lze v průběhu dne opakovat.

P.S. 2 Mimochodem, jedna z těch divných lidí je žena, já jen, že se pořád hartusí na chlapy, a baby jako kdyby byly svatý…

Mikuláš

Fakt jsem nežádala v Tescu o úvěr

bezdák s pivemPřed pár dny jsem měla zvláštní zážitek v potravinách Tesco na Národní. Poté, co jsem na pokladní pás vyložila nákup, přitočil se ke mně bezdomovec se slovy „Pani, pomožte mě, podívejte se, já mám jen jedno pivo (Kozla desítku) a za to dostanu jen jeden bod. Podivejte se na ten svůj nákup, to je bodů!“

Neměla jsem nejmenší chuť načítat cokoliv na jakoukoliv kartu, navíc zákaznické karty nevlastním ze zásady. Nechci, aby si někde někdo archivoval, jestli kupuju sušený rajčata nebo kečup.

Bezdomovec byl neodbytný. „No tak, pani dyť to nic není, pokladní to neuvidí a Vám to nic neudělá.“

Jako by mě něco osvítilo, řekla jsem si, „No tak, nechovej se jak nafrněná panička, tak mu ten nákup načti na tu jeho kartu, no a co?“ Celý příspěvek

T Mobile Rozjezdy

Rok se s rokem sešel a já opět zasedla v porotě T Mobile Rozjezdů. Každý rok projektů přibývá, tentokrát jich k hodnocení bylo fakt hodně a vydržela jsem jen díky sklenici (sklenicím) vína u počítače (doma, nikoliv v porotě). Přikládám pár fotek z Ústí nad Labem, Praha mě teprve čeká.

Potěšilo mě, že se v Ústí na stupně vítězů dostaly dva moje horké tipy – bratři Petr a Pavel Vítové a jejich Virtualizace V&V a výrobce reprobeden na míru pro baskytaristy Jan Novotný a jeho značka Soundelirium. Bratři Vítové to mají dobře rozdělené, jeden je ajťák, druhý ekonom. Ekonom nám hned zpočátku vysvětlil, že mluvit bude on, protože brácha ajťák by nás nudil (nakonec mluvil a nenudil). Jsou fakt dobrý tihle bratři Vítové, dělají virtuální prohlídky pro fotbalové kluby, restaurace, realitní kanceláře a tak.  Jen  bych zapracovala na cenách doplňkových služeb, protože zadarmo ani kuře nehrabe, natož aby dělalo analýzy návštěvnosti virtuálních prohlídek na webu.

Pan Novotný přišel před porotu s reproboxy a kytarou a vypadalo to, že zkolabuje, jak byl nervozní, což nebylo nutné, protože nikdo z porotců nebyl pes. Celý příspěvek

10 nejlepších hlášek z business prezentací

top ten 1V posledních týdnech jsem navštívila pár demo days, pitchdecks (neboli prezentací projektu po česku), zkoukla pár projektů v rámci porotcování v soutěžích, a tady je hitparáda těch NEJ s mým komentářem. U některých jsem se nahlas smála, když mi došlo, že to je míněno vážně, smích mě přešel, bohužel…

  1. Cílem mého podnikání není vytvářet zisk.
    (Ale co když se bude dařit a zisk ne a ne se ztratit?)
  2. Již v útlém dětství jsem věděl, že budu podnikat.
    (Evidentně mladší ročník, v mém útlém dětství bylo podnikání trestné, ale jinak trochu šprt, že?)
  3. Klademe důraz na efektivní řešení.
    (Já myslela, že se kladou vejce, případně věnce.)
  4. Naší výhodou je kvalita, rychlost, preciznost a dodržení rozpočtu.
    (Protože konkurence jsou líní hlemýždi, jsou úplně vedle a vytáhnou ze zákazníka majlant).
  5. Cílem našeho podnikání je smysluplný růst.
    (Překvapivé, vždycky jsem myslela, že cílem podnikání je jízda dolů ze svahu, a když už nedej Bože růst, tak jedině nesmysluplný).
  6. Vždy se snažíme pochopit záměr klienta a primárně naplnit jeho očekávání.
    (A když nic nepochopíme, rozhodně to klientovi neřekneme, třeba naplníme očekávání sekundárně).
  7. Naše tržby jsou zároveň ziskem, nemáme žádné náklady.
    (To je naprostá bomba a předpokládám, že projekt je globálně unikátní a nemá na celém širém světě konkurenci.)
  8. Již dvacet let vím, že už dál nechci být zaměstnancem, ale podnikatelem.
    (Bylo by fajn tu změnu stihnout před odchodem do důchodu).
  9. Předpokládám již v 1. měsíci podnikání prudký nárůst tržeb.
    (Fakt?! Zřejmě se jedná o prodej vody na poušti?)
  10. A Oscara získává – NAŠÍM CÍLEM JE SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK.
    (To je nesmrtelná věta, protože cílem všech ostatních podnikatelů je zákazník hrubě nespokojený.)

A jako bonus odpověď na dotaz na obchodní model neboli jak a kolik to vydělá peněz , „JÁ TO JEŠTĚ NEMÁM ÚPLNĚ SPOČÍTANÝ.“A tohle je smrtící věta.