Vezmu si sabbatical a zemřu hlady

   Občas si ráda přečtu, co radí moudří a chytřejší a inspiruji se co dělat, když člověka nebaví práce, štve ho kolega, cítí vyčerpání a únavu, a vůbec má prostě blbou náladu. Občas mě ale některý rady zvednou ze židle.

Nevím, zda tušíte, co je sabbatical, trochu to zavání sabatem, ale kupodivu je to neplacené volno. Oblíbená rada vrcholových manažerů a manažerek je „vezměte si alespoň půlroční sabbatical, ovšem rok je úplně nejlepší.“ Pak ještě dodají, že je bezva meditovat v Tibetu nebo prostě odjet někam, kde můžete chodit bosky po pláži a rovnat si myšlenky.

Fajn, zní to lákavě, lepší rovnat myšlenky na Bali, než na Náplavce, to dá rozum. Pokud patříte k lidem, kteří nemusí jíst, můžete na rok opustit rodinu, neplatit elektřinu, plyn a vodné a stočné máte zadarmo. Hurá. Celý příspěvek

Reklamy

Jak si vybrat poradce

  V poslední době se objevila řada debat na téma „Jak poznat dobrého poradce.“ Řeší to Robert Vlach v sérii článků na webu Podnikatel.cz a nedávno jsme se o tom bavili s Jiřím Rosteckým v rozhovoru na portálu Mladý podnikatel. Zdá se to být jako kombinace mnoha někdy překvapivých faktorů. Poradce prý musí být dohledatelný, tedy mít digitální stopu, nesmí  tvrdit, že umí úplně všechno, měl by ho doporučovat nějaký jiný skvělý kolega, musí mít disciplinu, být připraven, neplatí se za úsměvy, ale za tvrdá fakta a rady, atd. Já ten úsměv považuju za dost důležitý, pracovat s nasr… poradcem je za trest. Rozhodla jsem se k tomu tématu pár postřehů přidat.  Celý příspěvek

10 tipů pro veřejné řečnění

 Minulý týden mi v poště přistála zpráva s žádostí o pomoc při mluvení na veřejnosti. Pisatelka psala, že má panickou hrůzu mluvit téměř před kýmkoliv. Já taky. Teď už míň, ale někdy mě hrůza úplně paralyzuje.

Pokud farmaříte na vzdálené samotě, kde vám je jedinou společností hejno slepic, ovce, kozy, váš pes a tak, přestaňte se trápit, proslovů není třeba, a i kdyby, jestli se přitom zadýcháte, potíte nebo koktáte je celkem jedno.

Pravděpodobnější ovšem je, že musíte alespoň občas sdělit lidem, co děláte, co nabízíte, případně členům představenstva prezentovat jak strmě rostly (nebo padaly) výsledky ve firmě. V tom případě koktání a pot není ideální a je potřeba s tím něco udělat.

Nejsem psycholog ani kouč, takže vám můžu jedině říct, jak jsem se s tím poprala já. V roce 1993 jsem se při představě mluvení před více než dvěma lidmi potila a v noci nespala. V den samotné promluvy mi vysychalo v krku, srdce mi tlouklo jak při infarktu, potily se mi dlaně (takže jsem nemohla nikomu potřást rukou) a nadávala jsem si, proč jsem tam lezla. Moje výkony byly tristní, ti co mě neznali, nabyli dojmu, že k nim promlouvá osoba retardovaná, s výpadky paměti. Celý příspěvek