10 tipů pro veřejné řečnění

 Minulý týden mi v poště přistála zpráva s žádostí o pomoc při mluvení na veřejnosti. Pisatelka psala, že má panickou hrůzu mluvit téměř před kýmkoliv. Já taky. Teď už míň, ale někdy mě hrůza úplně paralyzuje.

Pokud farmaříte na vzdálené samotě, kde vám je jedinou společností hejno slepic, ovce, kozy, váš pes a tak, přestaňte se trápit, proslovů není třeba, a i kdyby, jestli se přitom zadýcháte, potíte nebo koktáte je celkem jedno.

Pravděpodobnější ovšem je, že musíte alespoň občas sdělit lidem, co děláte, co nabízíte, případně členům představenstva prezentovat jak strmě rostly (nebo padaly) výsledky ve firmě. V tom případě koktání a pot není ideální a je potřeba s tím něco udělat.

Nejsem psycholog ani kouč, takže vám můžu jedině říct, jak jsem se s tím poprala já. V roce 1993 jsem se při představě mluvení před více než dvěma lidmi potila a v noci nespala. V den samotné promluvy mi vysychalo v krku, srdce mi tlouklo jak při infarktu, potily se mi dlaně (takže jsem nemohla nikomu potřást rukou) a nadávala jsem si, proč jsem tam lezla. Moje výkony byly tristní, ti co mě neznali, nabyli dojmu, že k nim promlouvá osoba retardovaná, s výpadky paměti. Celý příspěvek

Reklamy

Tydle rady si strčte za klobouk

 Nedávno mi v poště přistál mail s žádostí o konzultaci a radu, jak nakopnout a více rozjet business ve farmářském obchodě v krajském městě.

Užuž jsem měla napsanou odpověď, že nejdřív můžu koncem září, ale nedalo mi to a zkoukla web onoho farmářského obchodu, mrkla taky na Facebook, prohledala celý Instagram a kde nic tu nic. Web smutný, po farmářských dobrotách ani památky. Hodně slov a mraky čtení. Ale když mám hlad nebo chuť na něco zdravého a dobrého, nečtu, ale chci, aby se mi sbíhaly sliny a tradá do obchodu. Na webu se krčil jeden jediný obrázek. Na Facebooku poslední post z poloviny května! To bylo od té doby v krámě zavřeno? O dalších sítích, ani nemluvím, kde nic tu nic.

A tak jsem do rozepsaného mailu přidala ještě zmínku, že web není dostatečně sexy. Celý příspěvek

Časopisy pro super krasavice

Zlomila jsem si kost v nártu, v létě (ani jindy) nic příjemného. Jako věčný optimista se na věc dívám pozitivně.
1. Naučila jsem se chodit o berlích.
2. V tramvaji mě pustili sednout.
3. Doma mě první dva dny obskakovali a podávali mi věci, pro které bych si jinak musela dojít.
4. Kamarádka mi přinesla „něco ke čtení“.
To NĚCO jsou časopisy, které si obvykle nekupuju. Časopisy pro super krasavice, nevím, jak jsem bez nich mohla dodnes žít…

Hned na první stránce je krásná dívka, věk max 17 v rozkošných venkovských plavkách s takovým tím líčením, jako že není nalíčená, ale vlastně je a velký titulek „Přirozenost vám dá sílu, buďte svá a opravdová!“ Pokusím se, ale možná ty venkovské plavky vynechám, no uvidíme. Listuju dál a … „Baví nás móda“, mě taky, ale zjišťuju, že rady pro 50 leté + zní: „V tomto věku už byste měla opravdu nosit hlavně černou a šedivou.“  Cítila jsem, že něco dělám špatně, ale teprve teď vím, že to jsou ty červené šaty ve skříni, odteď jenom v šedi a pokud možno celá, ať není moc vidět do ksichtu (promiňte do obličeje). Celý příspěvek