Hospodářské noviny, 17. srpna 2012
V poslední době mě zaujaly firmy, které chtějí zaměstnávat dokonce i staré zaměstnance. Mladí docházejí, nedá se nic dělat. Mluvím-li o starých, nemyslete si, že firmy se chystají najímat kmety v požehnaném věku 80 a více. Řeč je o kategorii 40-60 let! Měla bych tedy teoreticky taky šanci. Pokud bych byla ochotná účastnit se firemních kurzů pro staříky, jak zapnout počítat, jak si obědové menu napsat v excelové tabulce, jak se hezky chovat k mladým, progresivním a všeznalým mladým zaměstnancům v mezigeneračním týmu. Zní to trochu jako kurzy pro natvrdlé, nikoliv pro lidi, kteří toho hodně zažili a přesto tu dodnes jsou, fungují. Ty zážitky a prožitky je v mnoha případech dostali do situací, kdy aplikovali krizový management, řešili převis poptávky nad nabídkou, ekonomickou vzácnost postavenou na hlavu, tedy zanedbatelnou užitečnost a volnou dostupnost statků, o které nikdo nestál. Prostě žili, zažívali, pracovali, improvizovali….a kromě profesního vzdělání studují nepřetržitě na univerzitě Život.
Až dosud jsem se domnívala, že zaměstnanci se dělí na vzdělané a nevzdělané, se znalostmi a zkušenostmi či bez nich, případně na poctivé a nepoctivé, to je na ty, kteří ctí firemní majetek a ty, kteří vám klidně rozeberou firmu pod rukama.
Není tomu tak. Firmy údajně zjišťují, že mladí zaměstnanci stárnou a začíná jich být jak šafránu. Navrhovala bych přestat rozlišovat mezi stářím a mládím a najmout lidi, kteří firmě mají co dát – schopnosti, znalosti, zkušenosti. Jestli do firmy dojedou na skateboardu či dojdou o holi, může být zaměstnavateli jedno. Pokud není skateboarding vlajkovou lodí firmy. I když i takový Tony Hawk by v Čechách práci sehnal jen s odřednýma ušima. Je ročník 1968!
Nevidím jediný důvod, proč by měly firmy organizovat speciální kurzy pro zvýšení kvalifikace starých zaměstnanců. Neumíš pracovat s počítačem, neznáš nové technologie? Nauč se to. Chceš umět to, co ostatní ve firmě, případně něco víc, nauč se to. Je jedno, kde a kdy, ale pro firmu máš cenu díky svým znalostem, bez ohledu na věk. Na trhu práce má každý hodnotu rovnající se tomu, co umí, co vymyslí, schopnosti se přizpůsobit a neprudit ostatní ve firmě, neboli jak se dnes říká být komunikativní.
Měla jsem tu čest setkat se s řadou starých lidí (odpusťte prosím ten společensky nekorektní výraz, který se jen nekorektním stal), které bych moc ráda měla často na blízku. Severočeský pediatr, který emigroval ve svých padesáti letech, aby syna ušetřil nesvobody, šlechtic, který po šedesátce dostal zpět svůj zdevastovaný majetek a dokázal z něj v montérkách a vlastníma rukama udělat zase vzkvétající panství, moje profesorka obchodní němčiny, která uměla zahraniční obchod tam a zpátky i o půlnoci, v osmdesáti letech měla šarm třicátnice a spolužáci si pokládali za čest pozvat ji na kávu. Na druhou stranu jsem potkala mladé lidi, před kterými smekám, stačí zajít na Barcamp, Start up Yard, TechSquare nebo Start up Summit. Všichni dohromady a mnozí další jsou mladí, staří, chytří, moudří, mají ještě ideály, případně mají přesto stále ještě ideály, zažili cestu vzhůru i sešup ze svahu. Proto bych si velmi přála s takovými lidmi pracovat, mít je nablízku a mít možnost se s nimi radit, nehledě na věk. A ještě něco. Ti staří jsou pro mě obrovskou motivací učit se stále i na prahu svého stáří, abych až budu opravdu stará, byla pro své okolí zajímavá a neskončila jako kyselá bába, jejíž jedinou starostí je urvat místo v tramvaji a nadávat na mladé.
