Hodně se teď mluví o prodeji firem, doba prý je na to zralá, peněz na trhu je dost, akviziční apetit roste.
Spolupracuji s klientem, který prodává část své společnosti. Ta by mohla zapadnout do strategických plánů jedné nejmenované finanční skupiny. Ta skupina deklaruje zájem nakupovat další firmy v oboru. Ne vždy to jde napřímo, někdy musíte oklikou. Zvedla jsem tedy telefon a požádala o spojení na osobu, co má akvizice na starosti. Osoba měla velmi silný přízvuk, což by nevadilo, kdyby se rozhovor nevyvíjel tímto směrem:
„Dobrý den, mohla bych mluvit s někým, kdo zodpovídá ve Vaší firmě za akvizice?“
“Za co?“
„Za akvizice. Zastupujeme klienta, který prodává společnost. Rádi bychom Vám poslali informace.“
„A kto ste. Já vám nerozumim.“
„Rádi bychom Vám poslali informace o prodávané společnosti.“
„A co prodáváte?“
„My nic, ale náš klient. Prosím Vás, dovolala jsem se do XX?“
„To jó, to ste dobře, ale já nevim, co chcete.“
„Mohl byste mi dát kontakt na sekretariát ředitele?“
„Tam nikdo neni, a Vy nás chcete koupit?“
„Ne, to rozhodně ne, spíš vy byste mohli mít zájem koupit.“
„My nic nekupujeme.“
„Myslím, že se mýlíte, kupujete, nedávno jste koupili jinou společnost a máte v plánu kupovat dále.“
„Já Vám teda vubec nerozumim.“
„To nevadí, tak ať se Vám daří v akvizicích.“
Jen pro doplnění, jedná se o obor zdravotnictví. Pokud se rozhodnete podstoupit v této společnosti lékařský zákrok, je naprosto jedno, jestli vás bolí zub nebo máte zlomenou nohu, stejně vám udělají kolonoskopii.
Plyne z toho poučení, i kdybyste vyráběli Teslu nebo těžili kryptoměny, bacha na to, kdo u vás ve firmě zvedá telefon.
