Musím říct, že mě stále a dokola udivuje, jak zvláštní komunita je český startupový rybník. Většina tweetů a postů na téma začínajícího podnikatele je v angličtině. Většina je pro geeky (dodnes pořádně nevím, co to znamená). Většina mluví o validaci, monetizaci, USP aneb unique selling propositiona valuaci.
Fakt v Čechách podnikají jen ti, co umí anglicky? Fakt nikdo místo validace či monetizace nepřeklopil své podnikání prostě v byznys, který má platící zákazníky? Opravdu nikdo nenabízí něco jiného, než konkurence, aniž by si na dveře dával nápis, že má unikátní prodejní nabídku? Nikdo nezačne podnikat, aniž by vypracoval byznysplán?
Je opravdu každý, kdo mluví jen česky, je mu víc než třicet (nedej Bože čtyřicet), nesedí v akcelerátoru a nevymýšlí B2B naprostý lůzer neboli zoufalec? Existuje taky svět lidí, kteří třeba dostali padáka, nechce se jim na úřad práce, anglicky nemluví a nechtějí sedět doma na gauči. Otevřou si třeba opravnu jízdních kol nebo doučují matiku. Rozhodně se nepovažují za “stártapisty”, a validace jejich podnikání spočívá v tom, že mají na živobytí.
Trochu potěšující bylo zjištění, že například ve smíchovském Hubu je dnes už většina tamních byznysů netechnologická (dle informace jednoho ze zakladatelů). Příjemná je i účast projektů v Rozjezdech roku, kde převažují rukodělné nápady, případně služby.
Mimochodem v nedávno publikované plejádě rodinných byznysů mě zaujala hlavně paní Valová ze Sika. Nic neprivatizovala ani nepodniká v hazardu. Sympatický začátek. Každý pátek vynesla palety s obkládačkama před krám u silnice Strakonická. Paní Valová měla skvělou unique selling proposition – přijatelný obkladačky byly na začátku devadesátých let jen pod pultem. Monetizovala, nebo-li prodávala za peníze, využila příležitosti, tvrdě pracovala a nemýlila se v předpokladu, že lidi budou chtít pěkný dlaždičky, čímž svůj byznys validovala, po česku.
P.S. Pro ty, kdo přece jen umí anglicky a zajímá je to, stojí za přečtení článek z Business Insider (retweetoval John Vanhara), o hvězdném globálním startupu Fab, který záplava investorských peněz a neexistující monetizace přivedla na pokraj failu nebo-li krachu.
P.S. 2 A mimochodem opravdu neinvestuju peníze, jsem prostě “investorka času”. Baví mě lidi s nadšením a odvahou a chápu, že se občas chce člověk o svých nápadech pobavit. Já taky. Proto jsem občas ochotná svůj čas, kterého si vážím – investovat. Ale nerada předstírám něco, co nejsem.
