Den matek je pro mě tak nějak svátkem cizím. Na svoji maminku jsem hodná (v rámci možností) i mimo 12. května a od svých dětí nevyžaduji kytky a sváteční nedělní oběd. Navíc nemám ráda, když mi někdo říká matko.
U nedělního kafe jsem projížděla své oblíbené stránky, včetně Mashable a objevila článek „17 Supermoms who dominate the digital world“ aneb 17 super digitálních matek světa. Se zájmem jsem si rozbalila seznam a pročítala jména těch nadmatek. Tleskám každému, kdo něco dokázal, ať je to žena nebo muž. Navíc v digitálním světě. To je pro mě, jakožto technologicky a digitálně zaostalého jedince o důvod k poctě navíc. Dlouho jsem se například snažila proniknout do tajů všemi vychvalovaného Evernote, až jsem to vzdala a smířila se s tím, že prostě nedokážu pochopit jak se Evernote používá. (Pokud někdo víte o kurzu pro začátečníky pro tuto aplikaci, dejte vědět).
Nicméně zpět k technologickým matkám. Je to seznam skutečně omračující. Hned na prvním místě je Susan Wojcicki, která prý poskytla svou garáž společnosti Google jako první kancelář. Bezva.
Pak je tam Marissa Mayer, astronautka Colemanová, Ursula Burns z Xeroxu, samozřejmě Sheryl Sandberg, chybět nemůže ani Ariana Huffington, pak několik dalších ředitelek společností Fortune 500 a seznam završuje Melinda Gates.
Musím říct, že se mi zdá přece jen mírně zkreslující, dělat super matky z žen, které mají na organizaci svých domácností a rodin armádu pomocníků. Je rozdíl být supermatkou, jestliže ráno pobeseduju s dětmi u snídaně, kterou mi servíruje hospodyně, doprovodím děti k autu, kterým je řidič odveze do školy a můj osobní řidič mě pak odveze do kanceláře.
A je rozdíl, jestliže si dávám oční stíny jednou rukou pokud možno na oči, druhou rukou čistím ratolesti všech sedm zubů, které zatím má, pak udělám kakao, namažu chleba, udělám svačinu, zjistím, že nemám ani jedny punčocháče, mezitím lovím ze stydnoucího kakaa škraloup. Když zavrhnu sukni (neb nemám ty punčocháče), najdu kalhoty, obléknu děti, vrátím se z výtahu (je tam naštěstí zrcadlo) a učešu se, jedno dítě odvedu do blízké školky, druhé dítě odvezu tramvají do školy. Cestou do kanceláře si pustím motivační a energizující hudbu do uší, přijdu do kanceláře naladěná na vlnu výkonosti a těším se, že zítra je sobota a tudíž nemusím do školy a školky, jen musím vyžehlit horu prádla a zavařit meruňky, které mi přivezl manžel se slovy: „Přece nebudeme jíst kupovaný kompoty.“
Co tím výčtem, který řada z nás zažila chci říct, je že si velmi vážím všech těch 17 chytrých a schopných žen. Ale ať mi nikdo nevykládá, že jsou supermatky. Naopak je spousta těch, které to opravdu dají i v tom šíleném tempu a rozjíždí nebo mají business, nejsou ani superženy, ani supermatky, ale dělají co můžou i bez hospodyně, řidiče a chůvy (protože na ně prostě zatím nemají peníze). Neobjevují se sice v žádných seznamech, ale možná by bylo fajn si s nimi poklábosit – jen tak, pro inspiraci.
