Svět kolem nás ubíhá závratnou rychlostí, nevídané změny sledujeme v přímém přenosu. V této době, víc než kdy jindy, je důležité zaměřit se na nás samotné. Jsme naším nejhodnotnějším aktivem, do kterého bychom měli dlouhodobě investovat, zodpovědně ho spravovat a hledat cesty, jak zvyšovat jeho hodnotu.
Obvyklé rady doporučují zdravý životní styl, dostatek spánku, vybalancovaný pracovní a osobní život. Ano, ale bez správně „zainvestované“ osobnosti se nám nebude klidně spát a balanc mezi prací a osobním životem se nám zdaleka vyhne.
Naše osobní investice je potřeba diverzifikovat, stejně tak jako ty finanční. Celoživotní vzdělávání, výchova našich dětí, mezilidské vztahy, zbavení se toxických lidí v našem okolí, a naopak obklopení se inspirativními lidmi (míra inspirativnosti nemusí být přímo úměrná výši společenského postavení a bankovního konta), prožívání přítomného okamžiku, schopnost všímat si malých radostí v životě.
Doby, kdy maturitním vysvědčením nebo diplomem skončila životní etapa vzdělávání jsou nenávratně pryč. To, že se profesně a odborně neustále vzděláváme je zřejmé. Vidím celoživotní vzdělávání, nebo spíš celostní vzdělávání, jako otevřené okno do světa, jako schopnost třídit informace, pracovat s nimi, spojovat souvislosti a hledat zdroje a lidi, kteří nám život zpestřují, inspirují nás a spoluvytváří náš vnitřní svět.
V dnešní době lze vybudovat svou vlastní virtuální univerzitu, zaměřit se na to, co nás těší, zajímá a co nás obohacuje. Je to cesta k vyšší empatii, schopnosti respektovat odlišné názory a chápat druhé, i to je investice do naší lepší psychické pohody.
Dalším cenným aktivem v nefinančním portfoliu jsou děti. Možná vás trochu zaráží, že o dětech mluvím jako o aktivu. Může to být jedna z našich nejlepších životních investic s nejvyšší mírou návratnosti. Záleží jen na nás. To, co do dětí dáme a nemám na mysli jen kvalitní vzdělání, se nám mnohonásobně vrátí v podobě radosti, zdravé pýchy a ruku na srdce, možná i našeho spokojeného stáří. Děti, které nás mají rády, protože jsme je vždycky brali jako parťáky, děti, které měly místo v rodinné radě, ptali jsme se na jejich názor, nám to ve stáří oplatí. Může to být jeden z velmi hodnotných pilířů našeho důchodového zabezpečení. Takové děti nás s nejvyšší pravděpodobností nenechají osamocené na pospas stáří.
