Den supermatek

zdroj: etsy.com

zdroj: etsy.com

Den matek je pro mě tak nějak svátkem cizím. Na svoji maminku jsem hodná (v rámci možností) i mimo 12. května a od svých dětí nevyžaduji kytky a sváteční nedělní oběd. Navíc nemám ráda, když mi někdo říká matko.

U nedělního kafe jsem projížděla své oblíbené stránky, včetně Mashable a objevila článek „17 Supermoms who dominate the digital world“ aneb 17 super digitálních matek světa. Se zájmem jsem si rozbalila seznam a pročítala jména těch nadmatek. Tleskám každému, kdo něco dokázal, ať je to žena nebo muž. Navíc v digitálním světě. To je pro mě, jakožto technologicky a digitálně zaostalého jedince o důvod k poctě navíc. Dlouho jsem se například snažila proniknout do tajů všemi vychvalovaného Evernote, až jsem to vzdala a smířila se s tím, že prostě nedokážu pochopit jak se Evernote používá. (Pokud někdo víte o kurzu pro začátečníky pro tuto aplikaci, dejte vědět). Celý příspěvek

Mentoring na 4. ročníku akce EQUAL PAY DAY

Přestože Mentor byl původně muž, výskyt mentorek je stále častější. Jsem přesvědčená, že kouzlo mentoringu spočívá v tom, že si obě strany prostě padnou do oka a příjemně si povídají. Už mockrát jsem v rámci podobných debat narazila na spoustu zajímavých témat i lidí.

Pokud máte čas a chuť se potkat ve středu 24. dubna na EQUAL PAY DAY, budu jednou z mentorek.

(Utrpení) Umění zvané networking

Základem businessu jsou kontakty. Kontakty je třeba sbírat. Na networkingových akcích neboli networking events, business mixers, obchodních snídaních a podobných „síťovacích“ akcích. Co vlastně networking v praxi znamená?

Vejdete do místnosti, kde jsou všichni v družném hovoru, kromě vás. Nikoho neznáte. Místnost je plná hloučků lidí, kteří vypadají, že se znají odjakživa a představa, že mezi ně vplujete jako by se nechumelilo, se jeví jako hrdinský čin. Ti otrlejší se infiltrují do kroužku diskutujících a ….nastane hrobové ticho. Ještě horší varianta je, když se doteď družný hlouček po chvíli rozprchne a vy zůstanete samotni uprostřed místnosti (efekt „jako když střelíš mezi vrabce“). Celý příspěvek

Start Up Yard Demo Day

Včerejší Start Up Yard Demo Day nebyl nezajímavý.
V každém případě bych všem, kdo na tyhle akce nechodí, poradila, aby tam chodit začali.
Projekty je nutné prezentovat rychle a to během 5 minut. V angličtině. Panel porotců – byznysmenů vás griluje, neboli mají dotazy na tělo a chtějí znát business model, tedy jak na tom vyděláte. Bohužel jsem seděla vzadu a přede mnou seděl dvoumetrový člověk, takže jsem na porotce neviděla. Ale potěšil mě názor (asi) maďarského porotce Imre Hilda, že „Female team members always bring another perspective.“ Je vždycky příjemné, když jsme zahrnuty mezi plnohodnotné členky týmu.  Taky heslo jednoho z prezentujících „Feel the magic!“ bylo jak z učebnice marketingových mágů.

Projekty, které se včera prezentovaly, mě sice až na jeden nezaujaly, ale to není podstatné, mohly zaujmout někoho jiného. V prezentacích bylo nutné odpovědět na základní dotazy

About – kdo jsem
Solving – co můj produkt nebo služba řeší
Money – jak na tom vydělám
Drive – co mě vedlo k tomu ten business vymyslet a rozjet

Teď k tomu businessu, který se mi moc líbí – TabFoundry. Předpokládám, že je to business, kde je inkoust na business plánu ještě mokrý, protože na webu se zatím lze jen zaregistrovat, ale můžete lajkovat na FB. Láďa Hrbáček (aspoň doufám, že to byl on) nám ukázal, jak lze vylepšit FB profil do nevídané grafické dokonalosti (dle mých měřítek) a přidat záložky, youtube videa a podobně, i když to člověk normálně neumí. Bohužel, jak jsem se dozvěděla na tyinternety od Vojty Bednáře,  „s pomocí TabFoundry si dokáže facebookovou záložku včetně mnoha funkcionalit spustit prakticky kdokoliv (tedy i já) a  hrozí, že méně zdatní jednotlivci (tedy já) zaplaví své stránky výtvory bez ladu a skladu“ (u mě naprosto reálná hrozba). Ale Vojto, dopřejte i nám naprostým neumětelům šanci vyrobit si vlastní záložku na FB, prosím! Rozhodně bych to moc ráda vyzkoušela.

Pan Hrbáček mě taky potěšil, že TabFoundry předváděl na FB profilu Koření od Antonína, kde občas nakupuji.

P.S. Jenom doufám, že příští večer bude v zimě, kdy není třeba klimatizace. Dorazila jsem domů naprosto uvařená. Jinak je smíchovská budova Křížová 4 moc pěkná.

Z deníku investorky

Máme za sebou polovinu natáčení Dne D, dnes ráno jedeme znovu. Zatím mix zajímavých, šílených i těžko pochopitelných projektů. Z minulého týdne za sebou máme efektní show – potenciální investici, která přišla na pořad po kachně k obědu. Kachna nás naprosto uzemnila, ale hudba, světla a randál nás zvedly ze židlí a dostaly z letargie. Jako další jsme zažili průchod branou času do sedmdesátých let, kde hrozila co-investice ze strany odborové organizace.

Společným jmenovatelem šílených podnikatelů je nepřipravenost a naivita v kombinaci s přesvědčením, že investoři jsou ducha mdlého, tudíž nepoznají, že se jim prezentuje naprostá ptákovina. Jsou tady taky takoví, kteří mluví zásadně v budoucím čase nebo podmiňovacím způsobem. „Až mi dáte peníze, rozjedu business, pokud do toho se mnou půjdete, mohli bychom společně vydělat fantastický peníze.“ Na druhou stranu jsou tady i super projekty a lidi, kteří už business mají a investoři se o jejich projekt hádají. Většina lidí z této kategorie umí stručně popsat svůj business, jeho obchodní podstatu, proč je jedinečný nebo zajímavý, na co použije peníze a jak bude obchod růst.

Nechápu jednu věc, proč na jednoduchý dotaz „Kolik jste prodal svých výrobků a kolik jste na tom vydělal peněz, následuje odpověď „Všichni si to budou kupovat a navíc nemám konkurenci. V několika případech jsme se ani opakovaně cílenými dotazy nedozvěděli, co TO vlastně je. I po zoufalých prosbách investorů typu „Vysvětlete mi to, já tomu nerozumím!“, se nedal prezentující zviklat a tvrdošíjně opakoval, že TO bude každý kupovat.

„Ale CO?“

„No TO!“

Pohled zhrzeného podnikatele mluví v těchto případech jasnou řečí. Nechápe, jak se můžeme ptát na takový blbosti, jako co je produkt a jak ho hodlá prodávat. Investor je prostě tvor dotěrný, divný a těžko chápající.

Další perličkou je, na kolik si podnikatelé cení svých nápadů. Pokud někdo žádá investory o 1 milion korun a nabízí 10% podíl ve své společnosti (která mnohdy zatím neexistuje), tvrdí, že hodnota jeho firmy, potažmo nápadu je 10 milionů korun.  Jakmile se investoři pokusí namítnout, že to je nějak moc, podnikatel chytře vyrukuje s argumentem, že to je hodnota za tři, případně za pět let, až se ten milion (co dodají investoři) vrazí do marketingu. To je většinou smrtící kombinace a následuje palec dolů.

Těším se na odpolední projekty, doufám, že jako chápající investor nevybouchnu!