Start Up Yard Demo Day

Včerejší Start Up Yard Demo Day nebyl nezajímavý.
V každém případě bych všem, kdo na tyhle akce nechodí, poradila, aby tam chodit začali.
Projekty je nutné prezentovat rychle a to během 5 minut. V angličtině. Panel porotců – byznysmenů vás griluje, neboli mají dotazy na tělo a chtějí znát business model, tedy jak na tom vyděláte. Bohužel jsem seděla vzadu a přede mnou seděl dvoumetrový člověk, takže jsem na porotce neviděla. Ale potěšil mě názor (asi) maďarského porotce Imre Hilda, že „Female team members always bring another perspective.“ Je vždycky příjemné, když jsme zahrnuty mezi plnohodnotné členky týmu.  Taky heslo jednoho z prezentujících „Feel the magic!“ bylo jak z učebnice marketingových mágů.

Projekty, které se včera prezentovaly, mě sice až na jeden nezaujaly, ale to není podstatné, mohly zaujmout někoho jiného. V prezentacích bylo nutné odpovědět na základní dotazy

About – kdo jsem
Solving – co můj produkt nebo služba řeší
Money – jak na tom vydělám
Drive – co mě vedlo k tomu ten business vymyslet a rozjet

Teď k tomu businessu, který se mi moc líbí – TabFoundry. Předpokládám, že je to business, kde je inkoust na business plánu ještě mokrý, protože na webu se zatím lze jen zaregistrovat, ale můžete lajkovat na FB. Láďa Hrbáček (aspoň doufám, že to byl on) nám ukázal, jak lze vylepšit FB profil do nevídané grafické dokonalosti (dle mých měřítek) a přidat záložky, youtube videa a podobně, i když to člověk normálně neumí. Bohužel, jak jsem se dozvěděla na tyinternety od Vojty Bednáře,  „s pomocí TabFoundry si dokáže facebookovou záložku včetně mnoha funkcionalit spustit prakticky kdokoliv (tedy i já) a  hrozí, že méně zdatní jednotlivci (tedy já) zaplaví své stránky výtvory bez ladu a skladu“ (u mě naprosto reálná hrozba). Ale Vojto, dopřejte i nám naprostým neumětelům šanci vyrobit si vlastní záložku na FB, prosím! Rozhodně bych to moc ráda vyzkoušela.

Pan Hrbáček mě taky potěšil, že TabFoundry předváděl na FB profilu Koření od Antonína, kde občas nakupuji.

P.S. Jenom doufám, že příští večer bude v zimě, kdy není třeba klimatizace. Dorazila jsem domů naprosto uvařená. Jinak je smíchovská budova Křížová 4 moc pěkná.

Advertisements

Ohlédnutí za Dnem D

Bylo to příjemné a bylo to fajn. Kdybych teď tvrdila, že ne, byla bych za pokrytce a lháře.

Mělo to své výhody i nevýhody.  Výhody převážily. Především to byla nová zkušenost. Zajímavá. A bez zajímavých a nových zkušeností by byl život nuda. Kdo by si myslel, že jsem se nebála do toho jít, hluboce by se mýlil, ale jsem za to ráda. Mimochodem, potlesk tomu, kdo našel továrnu v Chrastavě, je geniální, je překrásná.

Mám pár věcí na srdci, které musím zmínit.

Celý příspěvek

Barcamp Brno 2012

V sobotu ráno (!) jsem dorazila do Brna na Barcamp. Nejsem ranní ptáče, začínám fungovat až po deváté. Milosrdná Petra Hubačová mě zařadila až od 10 hodin, odskákal to Ondřej Bartoš od devíti ráno.
Pozitivně mě naladil fakt, že jsem zaparkovala v blízkosti FIT VUT.  Následovala jsem davy s notebooky a iPady v rukou a bez obtíží jsem se tudíž dostala do místa konání (nulový orientační smysl), FIT VUT. Vůbec jsem netušila, jak úžasný je to místo. Stará budova kláštera, supermoderní zázemí. Start up hall nabitá chytrými lidmi. Příjemná společnost. (mimochodem netušila jsem, že FIT VUT je zkratka fakulty informačních technologií, tak nějak jsem si to spojila s pojmem být fit, nevím proč. Kdybych to byla bývala věděla, byla bych ještě víc na nervy).
Stihla jsem ještě debatu Ondřeje Bartoše, Nikoly Rafaje a Vítka Horkého o startupech a všimla si třech supermladíků, kteří se nenápadně usadili do řady lavic za mnou (ještě se k nim vrátím).
Před svou přednáškou jsem byla nervózní, mám respekt z lidí, kteří umí něco, co já ne. Určitě umí programovat, jsou to vývojáři, vědí, co je to icloud a všechny ty úžasný vychytávky. Já ne, já jsem prostě jen uživatel klávesnice (a monitoru). Nicméně, nehodlala jsem mentorovat o chybách, jak znělo zadání, protože chyby dělá každý a kdo tvrdí, že je nedělá, je divnej. Navíc, jak jsem se dozvěděla na Start up Summitu, mentoři jsou banda budižkničemů (i když nevím, měla jsem mentorku a za dost jí vděčím).
Takže jsem se jen zmínila o pár bodech, tzv. soft skills, které považuju za důležité pro začínající i pokročilé businessmany. Někdy se mi zdá, že pro technickou stránku businessu zapomínají na úplně normální věci jako je srozumitelná a jasná prezentace, schopnost mluvit, čili rétorika, odvaha oslovit lidi, o kterých si myslíte, že se s vámi nebudou bavit. Je taky dobré nebrat se příliš vážně, nebýt arogantní, protože arogance je známkou hlouposti a nedostatku sebevědomí, mít vždycky plán B, když A nevyjde a být (skoro) vždycky happy a úspěch se dostaví, nepsat padesátistránkové businessplány, neb je nikdo nečte, dobré je kápnout božskou a prozradit o čem je váš business, protože maily typu „Když se se mnou sejdete, ukážu vám, co jste ještě nikdy neviděla“ působí jako odpuzovač investorů, některým dokonce nahání strach.
Vracím se k těm supermladíkům, dovolila jsem si zeptat se jich, kolik jim je a co mají v plánu. Po jejich odpovědi, že je jim čtrnáct a vymýšlí společně business, sklidili potlesk na otevřené scéně. Držím jim palce a mám pocit, že kdyby bylo takových kluků víc, mohlo by se za pár let v Čechách dýchat lépe.
Probírala se také otázka, proč není v businessu víc žen. Upřímně řečeno, nemám odpověď. Možná je to „výchovou dívek v Čechách“. Padly protichůdné názory, že jsou ženy méně odvážné i to, že jsou víc kreativní. Nevím. Mám pocit, že je spousta úspěšných žen, co podnikají, jen se o nich tolik nemluví.
Bylo mi potěšením pobavit se s lidmi, kteří na Barcamp přišli a už mají business. Potkala jsem Jakuba Halušku z Pikr.cz. Bezva, měla bych pár dotazů a jednu prosbu, pro mě vizitky větším písmem. Prosím! Ani brýle mi nestačily, musela jsem doma najít lupu. Servisnaklik se zdá být taky dobrý nápad. Vyzkouším a dám vědět. S Pavlem Borůvkou, který nedávno spustil soukromý online deník dítěte – mimmio.com, si píšeme po FB a na Barcampu jsme měli konečně možnost probrat jeho nápad osobně.
Cestou na parkoviště jsem se zastavila v rozkvetlém Zahradnictví U Mašků. Nejen, že měli krásné kytky, ale navíc paní, co kropila v zahradě, sleduje Den D. Věkem kolem šedesátky, byla moc fajn. Zahradnictví má web nekolny.cz, což mě trochu zmátlo, ale asi se rodina Nekolných kamarádí s Maškovými. Nakonec je to jedno, hlavně, že mají mraky kytek a na webu mají moc pěknou fotku z Dušiček roku 1943.
Toť vše k mým dojmům z Barcampu, příjemná, inspirativní atmosféra. Díky za pozvání!
P.S. Nakonec mi přišla přes FB nabídka na pomoc se schůzkou se starostou Pelhřimova (to pro zasvěcené).

 

 

 

Z deníku investorky

Máme za sebou polovinu natáčení Dne D, dnes ráno jedeme znovu. Zatím mix zajímavých, šílených i těžko pochopitelných projektů. Z minulého týdne za sebou máme efektní show – potenciální investici, která přišla na pořad po kachně k obědu. Kachna nás naprosto uzemnila, ale hudba, světla a randál nás zvedly ze židlí a dostaly z letargie. Jako další jsme zažili průchod branou času do sedmdesátých let, kde hrozila co-investice ze strany odborové organizace.

Společným jmenovatelem šílených podnikatelů je nepřipravenost a naivita v kombinaci s přesvědčením, že investoři jsou ducha mdlého, tudíž nepoznají, že se jim prezentuje naprostá ptákovina. Jsou tady taky takoví, kteří mluví zásadně v budoucím čase nebo podmiňovacím způsobem. „Až mi dáte peníze, rozjedu business, pokud do toho se mnou půjdete, mohli bychom společně vydělat fantastický peníze.“ Na druhou stranu jsou tady i super projekty a lidi, kteří už business mají a investoři se o jejich projekt hádají. Většina lidí z této kategorie umí stručně popsat svůj business, jeho obchodní podstatu, proč je jedinečný nebo zajímavý, na co použije peníze a jak bude obchod růst.

Nechápu jednu věc, proč na jednoduchý dotaz „Kolik jste prodal svých výrobků a kolik jste na tom vydělal peněz, následuje odpověď „Všichni si to budou kupovat a navíc nemám konkurenci. V několika případech jsme se ani opakovaně cílenými dotazy nedozvěděli, co TO vlastně je. I po zoufalých prosbách investorů typu „Vysvětlete mi to, já tomu nerozumím!“, se nedal prezentující zviklat a tvrdošíjně opakoval, že TO bude každý kupovat.

„Ale CO?“

„No TO!“

Pohled zhrzeného podnikatele mluví v těchto případech jasnou řečí. Nechápe, jak se můžeme ptát na takový blbosti, jako co je produkt a jak ho hodlá prodávat. Investor je prostě tvor dotěrný, divný a těžko chápající.

Další perličkou je, na kolik si podnikatelé cení svých nápadů. Pokud někdo žádá investory o 1 milion korun a nabízí 10% podíl ve své společnosti (která mnohdy zatím neexistuje), tvrdí, že hodnota jeho firmy, potažmo nápadu je 10 milionů korun.  Jakmile se investoři pokusí namítnout, že to je nějak moc, podnikatel chytře vyrukuje s argumentem, že to je hodnota za tři, případně za pět let, až se ten milion (co dodají investoři) vrazí do marketingu. To je většinou smrtící kombinace a následuje palec dolů.

Těším se na odpolední projekty, doufám, že jako chápající investor nevybouchnu!