9 děsných přiznání

Trochu mě štve ta mediální masáž, co se nás snaží přesvědčit, že jsme roboti a stroje. Kdo nepodává výkon, je naprostý ňouma, kdo prokrastinuje je lůzr. Všichni se cpou pohankou, chlorelou (BRR) a syrovou stravou, nedej Bože dát si vepřo knedlo nebo dort. Taky jsem měla období, kdy jsem byla strojem. To už je dávno za mnou. Strojové období znamenalo četbu výhradně poučnou a motivační a sledování CNN, BBC News a Čt24. Za ležení na gauči a civění do zdi (dneska se tomu říká prokrastinace) jsem se trestala 50 kliky na zemi (asi jenom 10, ale 50 vypadá líp). Mám dojem, že všichni ti výkonní, šťastní, bohatí a zdraví by mohli na rovinu přiznat, že jsou taky lidi a občas hřeší. S věkem přichází osvobozující pocit, že není nutné žít přesně podle knih a časopisů a prostě si žít tak, jak je nám milé. Já tomu říkám „NO A CO?“ Tudíž klidně přiznávám, že Celý příspěvek

Reklamy

Vám už pomůže jen plastika

Mk ZaZPřed pár dny jsem absolvovala focení pro časopis. Ne proto, že bych byla módní ikonou, ale mám tu čest být členkou poroty soutěže Žena roku časopisu Žena a život.

Když mi volala produkční Linda kvůli focení, souhlasila jsem. Jakmile dodala, že se nalévá Prosecco, moje účast byla jasná.  Mělo mě trochu varovat, že se ptala na velikost oblečení a bot. Denisa Prošková mi poradila, ať si pro jistotu přinesu něco vlastního, vizážisti mají prý někdy šílené představy.

Nadšeně jsem se dostavila do studia, kde už bylo focení v plném proudu. Pobíhali tam krásní lidé, s krásným makeupem, v krásném oblečení a v botách na neskutečně vysokých podpatcích. U jednoho stolku právě líčili vousatého muže. Všude obří deštníky, bílé plachty. Naštěstí se hned objevila taky Linda  se sklenicí Prosecca. To mě ukonejšilo a tak, když na mě zavolala vizážistka „No tak pojďte“ (jako u doktora), šla jsem bez obav.

Hezká mladá blondýna se na mě zblízka podívala (zahlédla jsem v jejím pohledu soucit?), s povzdechem vyndala pinzetu a začala mi nemilosrdně trhat obočí. Asi tři vteřiny jsem si hrála na hrdinku, pak už jsem nahlas kvílela. Utrpení skončilo a začala procedura líčení. Na stolku paní vizážistky bylo asi 137 štětců, 62 makeupů, 72 krabiček s pudrem, rtěnky a mnoho dalšího, netuším, co přesně to bylo. Celý příspěvek