50 Shades of Prague

Právě se mi podařilo reblogovat omylem (!) jeden z nejlepších článků o Praze, které jsem v poslední době četla. Zaujal mě vzhledem k mým aktivitám na poli cestovního ruchu. Pražský magistrát a odbor pro cestovní ruch by měl tleskat a autorovi poslat děkovný dopis. Původně jsem nechtěla reblogovat, ale nějak se mi to vymklo a klikla jsem někam, kam jsem neměla. Tak dávám alespoň link, ať nevypadám jako úplný suchar. Obrázek raději nepřidávám, zkuste si vygooglovat dekadentní Praha v obrázcích…..

Reklamy

Abych ti jednu nevlepil

rude waiter Včera ráno jsem byla na snídani v Le Patio na Národní. Ne, že bych si nemoha dát kafe a rohlík doma, ale měla jsem tam schůzku. Mám k té kavárně nostalgický vztah. Byla jedna z prvních šmrncovních kaváren v centru a prodávali tam hezké věci. Časy se mění.

Šmrnc tak nějak vyprchává. Navíc jsem v útrobách kavárny narazila na kmotra z Prahy 10 a přešla mě chuť k snídani. Ovšem bylo ještě hůř. Požádala jsem o pomerančový fresh.
„Fresh došel.“
„Ale naproti v Tescu mají pomerančů dost.“
Pan vrchní se ke mně nebezpečně naklonil a zasyčel: „Mám dva nové lidi na place, myslíte, že mám čas lítat do Tesca?“
Neodvážila jsem se oponovat.
„Máme grep fresh.“
Dala jsem si grep fresh, vypila na jeden lok a raději jsem zmizela. (po zaplacení)
Abych jednu nechytla.

P.S. Kdyby byl milejší, klidně bych mu pro ty pomeranče skočila. Nesnáším, když zákazník trpí.