10 nejlepších hlášek z business prezentací

top ten 1V posledních týdnech jsem navštívila pár demo days, pitchdecks (neboli prezentací projektu po česku), zkoukla pár projektů v rámci porotcování v soutěžích, a tady je hitparáda těch NEJ s mým komentářem. U některých jsem se nahlas smála, když mi došlo, že to je míněno vážně, smích mě přešel, bohužel…

  1. Cílem mého podnikání není vytvářet zisk.
    (Ale co když se bude dařit a zisk ne a ne se ztratit?)
  2. Již v útlém dětství jsem věděl, že budu podnikat.
    (Evidentně mladší ročník, v mém útlém dětství bylo podnikání trestné, ale jinak trochu šprt, že?)
  3. Klademe důraz na efektivní řešení.
    (Já myslela, že se kladou vejce, případně věnce.)
  4. Naší výhodou je kvalita, rychlost, preciznost a dodržení rozpočtu.
    (Protože konkurence jsou líní hlemýždi, jsou úplně vedle a vytáhnou ze zákazníka majlant).
  5. Cílem našeho podnikání je smysluplný růst.
    (Překvapivé, vždycky jsem myslela, že cílem podnikání je jízda dolů ze svahu, a když už nedej Bože růst, tak jedině nesmysluplný).
  6. Vždy se snažíme pochopit záměr klienta a primárně naplnit jeho očekávání.
    (A když nic nepochopíme, rozhodně to klientovi neřekneme, třeba naplníme očekávání sekundárně).
  7. Naše tržby jsou zároveň ziskem, nemáme žádné náklady.
    (To je naprostá bomba a předpokládám, že projekt je globálně unikátní a nemá na celém širém světě konkurenci.)
  8. Již dvacet let vím, že už dál nechci být zaměstnancem, ale podnikatelem.
    (Bylo by fajn tu změnu stihnout před odchodem do důchodu).
  9. Předpokládám již v 1. měsíci podnikání prudký nárůst tržeb.
    (Fakt?! Zřejmě se jedná o prodej vody na poušti?)
  10. A Oscara získává – NAŠÍM CÍLEM JE SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK.
    (To je nesmrtelná věta, protože cílem všech ostatních podnikatelů je zákazník hrubě nespokojený.)

A jako bonus odpověď na dotaz na obchodní model neboli jak a kolik to vydělá peněz , „JÁ TO JEŠTĚ NEMÁM ÚPLNĚ SPOČÍTANÝ.“A tohle je smrtící věta.

 

 

Advertisements

Novoroční předsevzetí pro virtuální podnikatele

dreamer

Publikováno v emagazinu STARTING UP, číslo 5/leden 2016

Jako každý normální člověk si na začátku roku dávám předsevzetí, abych je jako každý normální člověk nesplnila. Takže další rok opět nanovo.

Moje předsevzetí se mění životními etapami a úspěchy či neúspěchy v jednotlivých letech. Pokud byl rok předchozí cestou na vrcholy a jedno vítězství střídalo druhé (což jestli si dobře pamatuji, bylo naposled v roce 1972, kdy jsem se naučila číst, psát a počítat), má předsevzetí jsou velmi ambiciózní – stanu se ředitelkou zeměkoule, objedu na kole republiku, seskočím padákem a podobně. Pokud to byl rok na nic, předsevzetí jsou víc při zemi, například přestanu mluvit sprostě (kromě jízdy autem), a tak.

Nicméně jedno předsevzetí jsem si před mnoha lety dala a dodržuju ho dodnes. Končím s virtuálním podnikáním. Ne od zítřka, ne od 1. ledna – teď hned, přestanu říkat, měla bych, chtěla bych, chystám se, plánuju, říkala jsem si, že bych mohla zkusit, nebo už dlouho uvažuju. Jdu a udělám to. Tohle předsevzetí dodržuju.  Během let jsem zjistila, že kolegů – virtuálních podnikatelů je hodně. V hlavě mají fungující firmu, minimálně akciovou společnost, která je hrozbou nadnárodních společností. Zákazníci se hrnou, byznys frčí, ale bohužel jen jako sen. Proto doporučuju, převeďte sen do skutečnosti. Nepůjde to hned tak hladce jako ve virtuální realitě, zákazníci nebudou stát u vašich dveří dlouhé fronty, nebudete mít vysněnou prosklenou kancelář ve 20. patře, ale jen kuchyňský stůl s notebookem, ale začnou se dít věci.

Snění je fajn, ale všeho s mírou, přeju všem úspěšné vykročení z virtuálního teplíčka do skutečného světa, kde občas prší a padají kroupy, ale když vysvitne slunce, je to paráda.

Virtuální asistentka

Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 2. září 2013

sluchátkoZačínající podnikatelé mají často problém, jak stíhat vést firmu a ještě vyřizovat telefonáty potenciálních zákazníků. Stává se, že nepřijmou hovor, který přitom může znamenat skvělý byznys. Nebo hovor zvednou, ale nemají dost času nebo energie se zákazníkovi věnovat a tím ho odradí. Chci si založit firmu, která bude nabízet externí telefonní asistentku. Na tu budou přesměrovány všechny hovory zákazníka. Asistentka bude vždy v dobré náladě a připravená pomoci. Vím, že podobné služby fungují třeba v USA, ale v Česku jsem o podobné vymoženosti neslyšela. Systém bych provozovala prostřednictvím VOIP telefonování, takže bych ušetřila na nákladech a asistentky bych si vybrala mezi ochotnými studentkami vysokých škol.

Co si o mém nápadu myslíte a jakých nástrah bych se podle vás měla vyvarovat?

Začnu tím, že služba je praktická, ale na českém trhu existuje.  Podívejte se na internet a najdete řadu podobných služeb, nejčastěji pod heslem virtuální asistent(ka). Moje dosavadní zkušenost zahrnuje pouze call centra telefonních operátorů, kde se o mě ve většině případů pokoušely mrákoty.

Celý příspěvek

(ne)rozjíždím business pro prachy

Zajímavý článek a hlavně rozhovor s Ondřejem Frycem (Mall.cz) v posledním čísle Ekonomu. Povinná četba pro všechny, kdo zvažují rozjet business. Jakýkoliv.  Zajímavá business story, ze života.

Jsem mírně alergická na pseudo start up nápady. Jejich cílem není nabídnout zákazníkovi praktickou službu nebo produkt, který mu usnadní či zpříjemní život. Tedy získat úplně normálního zákazníka, který službě či produktu rozumí a je ochoten zaplatit. Cílem pseudo startupů s puncem křemíkového údolí je nafouknout hodnotu projektu a střelit rychle za dobrý prachy. Nic proti tomu business dobře střelit, ale jedinou motivací při rozjezdu by to asi být nemělo…

Jen pro příklad, Ondřej Fryc v Ekonomu: „Lidé, kteří začínají podnikat, by vůbec neměli přemýšlet o penězích, jestli a za kolik firmu prodají, hlavně musejí přemýšlet o zákazníkovi. Jestli dělají službu, kterou vůbec někdo bude chtít…. Pokud Vaším cílem od začátku budou peníze, tak to nedáte a neuspějete….“

Dobrá je taky story v článku o ledničce pro Patrika Zandla.

P.S. Díky za praktické projekty, které nespadají do kategorie shora popsaných, naopak dávají smysl.

2 P.S. Naopak neděkuji za projekty – multilevel marketing, pyramidy, letadla, nebankovní půjčky a podobně. MLM nesnáším, nebankovní půjčky obzvlášť. Mám pocit, že kupovat si dovolenou, vánoční dárky a obří televize na dluh je prostě divný. Ještě divnější je postavit si na tom business.

Globální versus lokální aneb Proč začínat malým byznysem, Hospodářské noviny, 30.7.2012

Marks and Spencer Penny Bazaar
zdroj: http://marksintime.marksandspencer.com/

Poslední dobou časté téma mnoha diskusí a novinových článků v oborech zdánlivě nesouvisejících. Potraviny a business. Lokální versus globální. Trendem v potravinách je lokálnost. Brambory z Vysočiny, chřest z Mělnicka či Ivančic, sýry z české kozí farmy. Čínský česnek, polský salám, holandská rajčata – nemyslitelné. Nikdo není zvědavý na globální jídlo. Co si doma vypěstujeme, to si také doma sníme.

Oproti tomu, začínající byznysmeni a byznysmenky, neboli startupisté nebo prostě začínající podnikatelé často slyší z mnoha stran: „hlavně globálně, lokální je příliš nevýznamné a malé.“ Chápu to u technologických firem, ale co ty ostatní?

  Celý příspěvek

Ohlédnutí za Dnem D

Bylo to příjemné a bylo to fajn. Kdybych teď tvrdila, že ne, byla bych za pokrytce a lháře.

Mělo to své výhody i nevýhody.  Výhody převážily. Především to byla nová zkušenost. Zajímavá. A bez zajímavých a nových zkušeností by byl život nuda. Kdo by si myslel, že jsem se nebála do toho jít, hluboce by se mýlil, ale jsem za to ráda. Mimochodem, potlesk tomu, kdo našel továrnu v Chrastavě, je geniální, je překrásná.

Mám pár věcí na srdci, které musím zmínit.

Celý příspěvek

Ze zákulisí Dne D

Neuvěřitelná věc.  Sedím ve studiu jako jeden z investorů reality show Den D.

Začalo to před pár měsíci. Dorazil mail, jestli bych nechtěla zvážit svou účast jako investorka. Myslela jsem si, že si někdo dělá srandu. Proč já? Po hvězdách takového kalibru jako Tomio Okamura, Ondřej Bartoš nebo brutální Michal Rostock.

Pak přišel do naší kanceláře produkční Lukáš Franta s režisérem Vladimírem Forstem. Pochopila jsem, že to fakt myslí vážně. Tak jo, proč ne, zkusit se má v životě všechno, go for it!

13. června proběhly v Brně kamerové zkoušky. Asi aby bylo jasný, že se před kamerou psychicky nezhroutíme a jestli jsme vůbec schopni na něco se zeptat. Produkční a režisér předstírají, že mají projekt a prezentují. Rozcupujeme je v zápalu nadšení, ve snaze ukázat jak dokážeme být cool investoři. „Ježišmarjá, promiňte, to nám jen tak ujelo.“ Aby se nenaštvali a nevzali si jiný investory.

Nevzali, a tak začíná první natáčecí den, 18. července 2011.

Mířím do maskérny a svěřuji se do rukou Yvety. Je dost brzy ráno, klimbám a nevěnuji pozornost tomu, co se děje s mým obličejem. Kriste Pane, to snad ne, takhle nalíčená jsem byla naposled v šestnácti a dostala jsem za to třídní důtku. Paní maskérka mě ujišťuje, že kamery a světlo sežerou skoro všechen makeup a budu naprosto přirozená. Věřím ji, jestli to tak není, bude si půl národa myslet, že mám vedlejšák u Prašné brány. (Yveta měla pravdu, je to neuvěřitelný, ale fakt to vypadá přirozeně).

Usazují nás do investorských křesel, po studiu pobíhá pán a stříká na zdi pavučiny ve sprayi. Poslední minuty, jedeme. Z režie zní „Záznam jede!“ Nad námi, vedle nás, za námi a vůbec všude kolem jsou kamery, není kam se schovat.

Je naprosto jasný, kdo z nás investorů je mazák a kdo bažant. Michal Rostock nám udílí pokyny, co máme a co nemáme dělat a ať zbytečně nemelem pantem, pokud je projekt vyložená blbost. Upozorňuji ho, že tento pořad nerežíruje, takže mlít pantem budu, jak já chci a kdy chci, ať se mu to líbí nebo ne. Michal prezentující podnikatele nemilosrdně drtí svým zvučným hlasem, někteří by po něm nejradši skočili, jeden podnikatel mu dokonce suše oznamuje, že s ním se teda rozhodně nebaví.

Naštěstí vedle Michala sedí elegantní a milá Petra Rychnovská, kdyby seděli vedle sebe dva Rostockové, většina podnikatelů by se psychicky zhroutila a v pláči by se odplížila ze studia. Petra to většinou s úsměvem vyžehlí a pak pokračuje John Vanhara. Klidným a rozvážným hlasem česko-amerického self-made- mana se ptá, kolik by svou investicí vydělal a je vidět, že ví přesně „o co go“.

Vedle mě sedí rozvážný Michal Hanus, jeho vzezření charismatického investičního bankéře z Wall Streetu dodá show patřičný šmrnc.   Skvělá informovanost a valuační zdatnost z něj dělá dokonalého investičního souseda.

Mám hrůzu, abych na někoho nebyla vyloženě hnusná, protože to není hezký chovat se k lidem hnusně. Vydrží mi to do momentu, kdy přijde podnikatel a evidentně si z nás dělá srandu.

„To si z nás děláte pr…l?!“  Ale na kamery se nemá mluvit sprostě, tak jedu jako slušná holka, ale po pěti hodinách ve studiu, pod palbou reflektorů a mazáckých výlevech Michala Rostocka o pauzách, je fakt těžký, aby to ty ubohý podnikatelé neodskákali. Ještě, že jsou na nás všichni ostatní tak hodný. Režisér nám zatím vynadal jen párkrát. Já mám hlavně problém držet pusu zavřenou, poté, co nemám zájem o investici. Je to těžký, protože teprve pak člověka napadají nejlepší myšlenky (a pak taky v šatně – zvané kumbál). Dostávám kartáč, neboli sprďáka od režiséra a kameramana, že sedím v křesle zhrouceně a oproti ostatním investorům vypadám o hlavu menší. To mě teda fakt naštve, moje křeslo totiž pekelně klouže, takže sedět rovně můžu jenom tak, že mám ruce opřené jako na hrazdě, z toho mě berou záda a klepou se mi ruce a v televizi budu vypadat, že už mám stařeckej třes.

Tak to je asi tak vše z prvních dojmů ze zákulisí, dneska máme den pauzu a v pátek jedem dál.