Místo technologií kámen z Toskánska

jarvis_5b2a1e95498e9baea6e425e7.jpeg

foto Matěj Slávik

Ekonom 21.6.2018

Můj vztah k technologiím je velmi opatrný. Vím, že já a technologie nejsme nejlepší přátelé, ale jsme pragmatici. Proto mám ráda technologie, kterým se naučím rozumět a využívat je k usnadnění a zpříjemnění života. Do kategorie top patří můj mobilní telefon. Už dávno to není telefon, je to deník, fotoaparát, muzika, audioknížky, chytrá hlava, protože najde to, co nevím a pamatuje si, co do něj namluvím. Říkám mu moje okno do světa. S tím samozřejmě souvisí i sluchátka, mám jich opravdu hodně, v různých barvách a velikostech, poslouchám téměř všude a pořád. Výběr sluchátek záleží na tom, jestli musím být za dámu, nebo můžu upustit uzdu fantazie.

Další věcí je čtečka Kindle. Čtu ráda a hodně a představa, jak vozím v tašce nebo kufru hromady knížek je děsná. Nejdříve jsme měli s manželem čtečku společně, ale pořád jsme se přetahovali, a já ho popoháněla, aby četl rychleji, a nakonec jsem mu koupila čtečku vlastní. Malý krok, obrovský efekt, od té doby je na našich dovolených velká pohoda.

Flash disk je další vychytávka, kterou mám moc ráda. Je na ní můj život, mám ji opravdu dlouho a podle toho taky vypadá. Je chudák trochu ohnutá, ale nic nenamítá, jen občas se zatváří, že bych si na ní mohla udělat trochu pořádek. Jsem mírný chaotik a ukládání do správných složek není moje silná stránka. Ale putujeme spolu už pěknou řádku let a zatím jsem u ní vždycky všechno našla. Zajímavé, že o ní mluvím jako o kamarádce, přitom se jmenuje Corsair.

A nesmím zapomenout na svůj iPad. Mám ho moc ráda. Je vždycky po ruce, má krásnou grafiku a prohlížet si na tabletu fotky aplikace Houzz je čirá radost. A navíc na něm můžu psát, když se mi nechce vláčet notebook, je to taková příjemná přenosná kancelář.

Na čestném netechnologickém místě je můj Moleskin diář. Nejsou v něm ani tak schůzky, ale spíš moje smutky a radosti, nápady, setkání, ale hlavně moje velmi amatérské obrázky, kterým rozumím jen já, ale dělají mi radost. Když se podívám do svých minulých diářů na dny, kdy mi nebylo nejlíp, zjistím, že za pár dnů to bylo zase fajn, je důležité mít tu jistotu, že člověk není down napořád.

To je z mých technologií asi vážně všechno, ale ve všem musí být balanc a tak s sebou nosím taky malý tyrkysový kámen, který má ochranu sílu. Koupila jsem si ho kdysi v krásném toskánském městě Volterra a nosím ho všude s sebou.

Reklamy

10 nejlepších hlášek z business prezentací

top ten 1V posledních týdnech jsem navštívila pár demo days, pitchdecks (neboli prezentací projektu po česku), zkoukla pár projektů v rámci porotcování v soutěžích, a tady je hitparáda těch NEJ s mým komentářem. U některých jsem se nahlas smála, když mi došlo, že to je míněno vážně, smích mě přešel, bohužel…

  1. Cílem mého podnikání není vytvářet zisk.
    (Ale co když se bude dařit a zisk ne a ne se ztratit?)
  2. Již v útlém dětství jsem věděl, že budu podnikat.
    (Evidentně mladší ročník, v mém útlém dětství bylo podnikání trestné, ale jinak trochu šprt, že?)
  3. Klademe důraz na efektivní řešení.
    (Já myslela, že se kladou vejce, případně věnce.)
  4. Naší výhodou je kvalita, rychlost, preciznost a dodržení rozpočtu.
    (Protože konkurence jsou líní hlemýždi, jsou úplně vedle a vytáhnou ze zákazníka majlant).
  5. Cílem našeho podnikání je smysluplný růst.
    (Překvapivé, vždycky jsem myslela, že cílem podnikání je jízda dolů ze svahu, a když už nedej Bože růst, tak jedině nesmysluplný).
  6. Vždy se snažíme pochopit záměr klienta a primárně naplnit jeho očekávání.
    (A když nic nepochopíme, rozhodně to klientovi neřekneme, třeba naplníme očekávání sekundárně).
  7. Naše tržby jsou zároveň ziskem, nemáme žádné náklady.
    (To je naprostá bomba a předpokládám, že projekt je globálně unikátní a nemá na celém širém světě konkurenci.)
  8. Již dvacet let vím, že už dál nechci být zaměstnancem, ale podnikatelem.
    (Bylo by fajn tu změnu stihnout před odchodem do důchodu).
  9. Předpokládám již v 1. měsíci podnikání prudký nárůst tržeb.
    (Fakt?! Zřejmě se jedná o prodej vody na poušti?)
  10. A Oscara získává – NAŠÍM CÍLEM JE SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK.
    (To je nesmrtelná věta, protože cílem všech ostatních podnikatelů je zákazník hrubě nespokojený.)

A jako bonus odpověď na dotaz na obchodní model neboli jak a kolik to vydělá peněz , „JÁ TO JEŠTĚ NEMÁM ÚPLNĚ SPOČÍTANÝ.“A tohle je smrtící věta.

 

 

Novoroční předsevzetí pro virtuální podnikatele

dreamer

Publikováno v emagazinu STARTING UP, číslo 5/leden 2016

Jako každý normální člověk si na začátku roku dávám předsevzetí, abych je jako každý normální člověk nesplnila. Takže další rok opět nanovo.

Moje předsevzetí se mění životními etapami a úspěchy či neúspěchy v jednotlivých letech. Pokud byl rok předchozí cestou na vrcholy a jedno vítězství střídalo druhé (což jestli si dobře pamatuji, bylo naposled v roce 1972, kdy jsem se naučila číst, psát a počítat), má předsevzetí jsou velmi ambiciózní – stanu se ředitelkou zeměkoule, objedu na kole republiku, seskočím padákem a podobně. Pokud to byl rok na nic, předsevzetí jsou víc při zemi, například přestanu mluvit sprostě (kromě jízdy autem), a tak.

Nicméně jedno předsevzetí jsem si před mnoha lety dala a dodržuju ho dodnes. Končím s virtuálním podnikáním. Ne od zítřka, ne od 1. ledna – teď hned, přestanu říkat, měla bych, chtěla bych, chystám se, plánuju, říkala jsem si, že bych mohla zkusit, nebo už dlouho uvažuju. Jdu a udělám to. Tohle předsevzetí dodržuju.  Během let jsem zjistila, že kolegů – virtuálních podnikatelů je hodně. V hlavě mají fungující firmu, minimálně akciovou společnost, která je hrozbou nadnárodních společností. Zákazníci se hrnou, byznys frčí, ale bohužel jen jako sen. Proto doporučuju, převeďte sen do skutečnosti. Nepůjde to hned tak hladce jako ve virtuální realitě, zákazníci nebudou stát u vašich dveří dlouhé fronty, nebudete mít vysněnou prosklenou kancelář ve 20. patře, ale jen kuchyňský stůl s notebookem, ale začnou se dít věci.

Snění je fajn, ale všeho s mírou, přeju všem úspěšné vykročení z virtuálního teplíčka do skutečného světa, kde občas prší a padají kroupy, ale když vysvitne slunce, je to paráda.