Nepokoje v dámském investičním klubu

Hospodářské noviny, 7.3. 2017
Moje začátky investování sahají do doby kolem roku 2000. Společně s kamarádkami jsme založily ÚDIK neboli úžasný dámský investiční klub. Profesní zastoupení bylo velmi pestré, od lékařek, výtvarnic, manažerek, japanoložek až po architektky. Co členka, to silná osobnost se silným názorem. Šly jsme do toho naplno. Jednou za měsíc investiční schůze, na kterou jsme přišly připravené, s nastudovanými investičními tipy na akcie, které bychom měly koupit. Stejně jako dnes i tehdy byl výběr investičních příležitostí v Čechách velmi omezený. Koupily jsme Unipetrol za 31 Kč akcii, Český Telecom a Českou spořitelnu, ale také České radiokomunikace, které jsme zase brzy prodaly (se ztrátou). Začaly jsme se tedy poohlížet po trzích v zahraničí. A volba padla na americkou burzu. Musím říct, že naše neznalost byla velkolepá, zato nadšení bezmezné. Navíc jsme si koupili investiční kuchařku, sepsanou sedmi důchodkyněmi v Illinois, které se v určité době staly investorskými hvězdami Ameriky. Na základě našeho průzkumu trhu jsme postupně nakupovaly biotechnologický GenVec, Cisco, Amazon, Oracle, Texas Instruments, výrobce generických farmatik, ale také McDonalds.  U každé akcie jsme dlouze diskutovaly, probíraly vývoj trhu, ale zároveň věřily i našemu selskému rozumu. Populace stárne, generika jsou lacinější, tudíž dostupnější,   McDonald zahájil v té době kampaň zdravých salátů a jeho akcie příjemně rostly a Amazon za 54 dolarů se nám zdál prostě skvělý, už ani nevím čím nás tehdy tak nadchl.

Tak, jak se nám začínalo dařit, naši manželé se začali zajímat o naše investiční seance a projevili zájem zapojit se také. Uskutečnila se tedy společná schůze, kam byli přizváni jako hosté s hlasem poradním. A tam se to projevilo naplno. Muži do našeho zajetého investičního stylu vnesli nepokoj, chuť investovat do automobilových značek, tabákových firem a vůbec všeho, co nám ženám bylo cizí. Rozdíl nebyl v míře rizika, kterou jsme byly ochotné přijmout. Naopak náš investiční apetit válcoval burzy bez ohledu na riziko ztráty, rozdíl byl v tom, že jsme chtěly investovat do věcí užitečných nebo příjemných.  Celý příspěvek

8 věcí, které je dobré znát při jednání s investorem

angel investor Mám dobrou zprávu, stále víc nastartovaných byznysů jedná s investory. Mají o ně zájem, což je super, neb před pár lety, když člověk nepodnikal pět let a neměl obrat jak petrolejářská korporace, neštěkl po něm ani pes, natož investor.

Ale…není investor jako investor a je potřeba jít do toho s rozvahou. Neinvestují jen investoři samotáři, ale na scéně se objevily taky investiční skupiny. Čím dál víc z vás se tudíž ptá, co si člověk může v jednání s investorem dovolit, co je za čárou a jak se vlastně s takovým investorem jedná.

Stejně tak, jako si proklepne investor vás a vaší firmu (je-li co proklepávat), měli byste se i vy zajímat o to, kdo je investor nebo lidi v investiční skupině, co dělají teď, co dělali dříve a jaká je předchází pověst. Tady je pár bodů, které by se mohly hodit:

Jednáte-li s investiční skupinou, ptejte se:

  1. Kdo je decision maker aneb kdo dá nakonec investici zelenou a rozhodne, že peníze opravdu dostanete (jestliže jednáte s investorem samotářem, decision maker by teoreticky mohla být manželka, ale na to se radši neptejte)
  2. Kdo má váš projekt na starost, a zda tento investiční manažer neodjíždí v polovině projektu na měsíc na Bali, meditovat do ášrámu, nebo nedej Bože pěšky do Santiago de Compostela, takže váš projekt zatím bude takzvaně na holdu, čili nebude se dít vůbec nic
  3. Bude na vás mít čas nebo má na starost ještě dalších dvanáct projektů a fakt nestíhá

Celý příspěvek

Těžko odolat a neinvestovat, jen vědět CO to je

are-you-that-stupidMám dvě nové nabídky k investici.  Ráda bych se zapojila, ale I DON’T GET IT!!!

„Nová volnočasová aktivita pro bohatší a zdravější životní styl. Provozování není omezeno věkem, talentem, ani tělesnými dispozicemi.“

Netuším, co by to mohlo být, ale vzhledem k absenci jakýchkoli omezení by mohlo jít o sezení na gauči, případně ležení v posteli. Tyto volnočasové aktivity můžete bez problémů provozovat ať je vám 4 nebo 107 let, vážíte 15 kilo i s batohem na zádech nebo metrák, o tělesných dispozicích ani nemluvě. Ani po opakovaných dotazech se mi nepodařilo zjistit, o co se jedná. Odpověď byla vždy stejná bez upřesnění potřebné výše investice.

Další nabídka je ještě lepší.

„Nabízím investici do celosvětově nevyráběného doplňku, zvyšujícího velkou měrou užitnou hodnotu vyráběných základních výrobků.“

Tady fakt tápu, přitom celosvětový business, miliardy na dosah….smůla.

Z deníku investorky

Máme za sebou polovinu natáčení Dne D, dnes ráno jedeme znovu. Zatím mix zajímavých, šílených i těžko pochopitelných projektů. Z minulého týdne za sebou máme efektní show – potenciální investici, která přišla na pořad po kachně k obědu. Kachna nás naprosto uzemnila, ale hudba, světla a randál nás zvedly ze židlí a dostaly z letargie. Jako další jsme zažili průchod branou času do sedmdesátých let, kde hrozila co-investice ze strany odborové organizace.

Společným jmenovatelem šílených podnikatelů je nepřipravenost a naivita v kombinaci s přesvědčením, že investoři jsou ducha mdlého, tudíž nepoznají, že se jim prezentuje naprostá ptákovina. Jsou tady taky takoví, kteří mluví zásadně v budoucím čase nebo podmiňovacím způsobem. „Až mi dáte peníze, rozjedu business, pokud do toho se mnou půjdete, mohli bychom společně vydělat fantastický peníze.“ Na druhou stranu jsou tady i super projekty a lidi, kteří už business mají a investoři se o jejich projekt hádají. Většina lidí z této kategorie umí stručně popsat svůj business, jeho obchodní podstatu, proč je jedinečný nebo zajímavý, na co použije peníze a jak bude obchod růst.

Nechápu jednu věc, proč na jednoduchý dotaz „Kolik jste prodal svých výrobků a kolik jste na tom vydělal peněz, následuje odpověď „Všichni si to budou kupovat a navíc nemám konkurenci. V několika případech jsme se ani opakovaně cílenými dotazy nedozvěděli, co TO vlastně je. I po zoufalých prosbách investorů typu „Vysvětlete mi to, já tomu nerozumím!“, se nedal prezentující zviklat a tvrdošíjně opakoval, že TO bude každý kupovat.

„Ale CO?“

„No TO!“

Pohled zhrzeného podnikatele mluví v těchto případech jasnou řečí. Nechápe, jak se můžeme ptát na takový blbosti, jako co je produkt a jak ho hodlá prodávat. Investor je prostě tvor dotěrný, divný a těžko chápající.

Další perličkou je, na kolik si podnikatelé cení svých nápadů. Pokud někdo žádá investory o 1 milion korun a nabízí 10% podíl ve své společnosti (která mnohdy zatím neexistuje), tvrdí, že hodnota jeho firmy, potažmo nápadu je 10 milionů korun.  Jakmile se investoři pokusí namítnout, že to je nějak moc, podnikatel chytře vyrukuje s argumentem, že to je hodnota za tři, případně za pět let, až se ten milion (co dodají investoři) vrazí do marketingu. To je většinou smrtící kombinace a následuje palec dolů.

Těším se na odpolední projekty, doufám, že jako chápající investor nevybouchnu!