Zákazník Českých drah pláče, no a co?

Honore Daumier

Honore Daumier

Onehdá jsem se vypravila do Brna. Vlakem. Jsem staromilec a patriot. Takže volba padla na České dráhy. Rezervace online proběhla hladce, na plánku jsem si vybrala místo se stolkem (vlastním) a vagon I. třídy s připojením wi-fi. Nebyla to žádná láce, jízdenka s místenkou za 865 Kč, ale pořád lepší než se kodrcat po hlemýždí D1.

V den O (odjezd) mířím na nástupiště B3 a ještě mrknu vzhůru na krásnou secesní kopuli nad hlavou. Krása. A už přijíždí Eurocity. Vyskakuji křepce po schůdcích, hrnu se do vagonu, na kterém je veliká JEDNIČKA. Projdu vozem sem a tam. Jsem zmatená, kde je můj stolek a kde hezký vagon, který byl na plánku?

Pro jistotu se ptám pána v chodbičce, jestli si taky (ne)myslí, že je to I. třída. Smutně přikývne a pak tiše pronese. „Bohužel, a já jedu až do Budapešti.“

Najdu si tedy své místo a vcházím do kupé se šesti místy, místa u okna jsou obsazená, stejně tak jako dvě zásuvky pod ním. Omšelé kožené sedačky, jejichž kůže zřejmě pochází z prehistorických tyranosaurů, stolek žádný.

Vlak odjíždí na čas.

Pán u okénka si sundává jednu botu a začíná telefonovat.

Velmi velký pán vedle mě už zabírá i kousek z mého ještěřího sedadla. Slyším kručení v jeho břiše.

Pán sahá do aktovky a já tuším, že v aktovce má proviant. Tuším správně. Že by měl v chlebu i cibuli?

Pán u okna se chystá sundat si i druhou botu, stále telefonuje.

Prchám do jídelního vozu.

Tam mě zastihne průvodčí a kontrola jízdenek.

„Promiňte, ale koupila jsem si I. třídu se stolkem a wifi.“

„Moc mě to mrzí, ale v noci byl příšerný mráz a popraskaly trubky ve vagonech, proto jsme připojili jiný vagon. Ale můžu vám nabídnout náhradu za wifi ve výši 30 Kč.

Slušně poděkuji, průvodčí za to nemůže. Mimochodem, vagon zřejmě projížděl transsibiřskou magistrálou, protože v Čechách žádné ukrutné mrazy v ty dny nevládnou.

Je trapné sedět v jídelním voze (mám stolek, takže můžu pracovat) a nekonzumovat.

Takže si dávám, kávu, palačinku, vodu, kávu, toast, colu. Jsem naštvaná, přežraná a nemůžu si dát víno, mám prezentaci v Brněnském HUBu. Platím 240 Kč.

Vracím se na své místo, tam ale sedí jiná paní, protože nechce sedět vedle pána bez bot. Je mi líto, já taky ne. Sorry.

No nic, utěšuju se, zpáteční cesta bude určitě lepší.

Není. Přijíždí ten samý vagon. Mířím rovnou do jídelního vozu.

„Víno prosím!“

Dala jsem si víno, vodu, vodu a víno. Zaplatila jsem asi 200 Kč. To je jedno, mám stolek a nikdo si tu nezouvá boty.

Suma sumárum mě cesta do Brna i s konzumací a stolkem vyšla na 1300 Kč.

No nic napíšu na České dráhy, že mi prodali něco, co nedodali a proto bych ráda alespoň nějaké peníze zpět.

Přišla moc hezky stylizovaná odpověď. Že se omlouvají, ale že mi nabídli kompenzaci, kterou jsem odmítla a tak mi přejí hezký den.

Já nato, že 30 Kč je málo a že čekám na nějaké gesto ze strany Českých drah.

A oni na to „odškodnění ve výši 30 Kč, které je poskytováno v souladu se Smluvními přepravními podmínkami ČD považujeme za dostačující. V předchozí odpovědi jsme Vám sdělili možnosti řešení při výskytu nestandardu. Je nám líto, ale přepravní smlouvu jste i přes výhrady využila v plném rozsahu.“

To je fakt, mohla jsem jít do II. třídy a taky je fakt, že jsem přepravní smlouvu využila v plném rozsahu, mohla jsem ji využít v rozsahu částečném a když se mi to nelíbilo, z Pardubic do Brna dojít pěšky.

Je smutné, že České dráhy nejsou natolik osvícené, aby si řekly, „bába pořád píše, asi nedá pokoj, radši ji odpovíme, že příště dostane víno zadarmo nebo ji nějakou kačku vrátíme.“ Ne, prostě zkasírují vás za Mercedes a odvezou vás Žigulem.

P.S. Mimochodem, pane Serňuku, nese…re Vás to už odpovídat takhle na stížnosti lidí?

Kdo je český stártapista

amazingstoriesmag.com

amazingstoriesmag.com

Dneska ráno jsem si udělala kafe a brouzdala po Twitteru a blogosféře. Musím říct, že mě stále a dokola udivuje, jak zvláštní komunita je český startupový rybník. Většina tweetů a postů na téma začínajícího podnikatele je v angličtině. Většina je pro geeky (dodnes pořádně nevím, co to znamená). Většina mluví o validaci, monetizaci, USP aneb unique selling proposition a valuaci. Celý příspěvek

Konec prokrastinace (v Čechách)

santa claus Včera se v HUBu křtila knížka Petra Ludwiga – Konec prokrastinace. Příjemný večer,  zajímaví lidi, nové informace. Tak například jsem se dozvěděla, že jsem kreativní. Jen kreativní lidé dokážou vymýšlet zajímavé prokrastičnační činnosti či výmluvy. Hrozí, že bych se mohla stát cílovým feťákem – patřím mezi ty, jež si stanovují cíle a po jejich dosažení a krátké radosti se hned ženou za cílem dalším. Hrozí mi riziko zvýšené prokrastinace, pokud si nebudu vést buzer lístek. Takový buzer lístek znamená sestavení tabulky činností, které bych měla dělat, ale nedělám. Každý večer si pak sebemrskačsky přidělím červené či zelené body. Zelené za úkoly splněné, červené za odklady, prostoje, nesplněné cíle.  Přestože jsem knížku ještě nepřečetla celou, jsem na straně 196, je tam řada věcí k zamyšlení. Pozitivní emoce meaning (str. 65), osobní SWOT analýza (str. 76) nebo zvládání osobních selhání (str.192), které vlastně žádným selháním nejsou. Celý příspěvek