Virtuální asistentka

Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 2. září 2013

sluchátkoZačínající podnikatelé mají často problém, jak stíhat vést firmu a ještě vyřizovat telefonáty potenciálních zákazníků. Stává se, že nepřijmou hovor, který přitom může znamenat skvělý byznys. Nebo hovor zvednou, ale nemají dost času nebo energie se zákazníkovi věnovat a tím ho odradí. Chci si založit firmu, která bude nabízet externí telefonní asistentku. Na tu budou přesměrovány všechny hovory zákazníka. Asistentka bude vždy v dobré náladě a připravená pomoci. Vím, že podobné služby fungují třeba v USA, ale v Česku jsem o podobné vymoženosti neslyšela. Systém bych provozovala prostřednictvím VOIP telefonování, takže bych ušetřila na nákladech a asistentky bych si vybrala mezi ochotnými studentkami vysokých škol.

Co si o mém nápadu myslíte a jakých nástrah bych se podle vás měla vyvarovat?

Začnu tím, že služba je praktická, ale na českém trhu existuje.  Podívejte se na internet a najdete řadu podobných služeb, nejčastěji pod heslem virtuální asistent(ka). Moje dosavadní zkušenost zahrnuje pouze call centra telefonních operátorů, kde se o mě ve většině případů pokoušely mrákoty.

Celý příspěvek

Reklamy

Radit při nákupu ojetiny. Spíše přivýdělek, než velký business

zdroj:autotitre.com
zdroj: autotitre.com

 Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 18.2. 2013

Dobrý den, plánuji rozjet službu, jejímž obsahem bude doprovod zákazníků při koupi staršího automobilu. Mnoho lidí se nákupu starších aut bojí, ale na nové auto přitom nemají. Já bych dal dohromady specialisty na různé automobilové značky (profesionální techniky), kteří by doprovázeli klienty do autobazarů či k soukromým prodejcům a poradili jim, zda mají vůz koupit či nikoliv. Cena služby by se odvíjela od ceny automobilu. Přemýšlím ale, jak to vyřešit se zárukou, kterou by asi moji klienti požadovali. Udělal jsem si menší průzkum a mám pocit, že taková služba je na českém trhu poměrně netradiční a mohla by uspět. Co si o mém nápadu myslíte a jaké případné hrozby by ho mohly zhatit?

Na první pohled se jeví poradenství při nákupu ojetých aut jako užitečná služba. Zkazky o přetočených tachometrech, nabouraných autech a šikovně provedeném faceliftu zná každý z nás. Vzhledem k tomu, že pro mě je zásadní při výběru auta barva karoserie a čalounění, jsem si jistá, že by mi unikla řada skrytých vad, všimla bych si jen nepřítomnosti volantu a kol. Ale pokud by bylo auto naleštěné, úhledně uklizené a nezavánělo uvnitř jak tabáková fabrika, jsem ideální kupec ojetiny a specialista při nákupu by se mi hodil. Celý příspěvek

Parťák na běhání jako business

zdroj:thenextgoal.com

zdroj:thenextgoal.com

Najmout si parťáka na běhání? ano!
21.1.2013    Hospodářské noviny, Příloha – Podnikání

Dobrý den, uvažujeme s přáteli, že založíme firmu, která bude zákazníkům ve velkých městech nabízet parťáka (muže i ženy) na běhání. Stále více lidí sportuje, ale mnoho z nich žije třeba single a nemá často chuť si jít zaběhat, i když cítí, že by to jejich zdraví prospělo. V rámci služby by si mohli zvolit místo a dobu, kde budou chtít běhat. Podle osobních preferencí by si pak vybrali na internetu svého sparring-partnera, který by s nimi běhal, podporoval je při běhu a poskytoval podporu. Ceny by byly nastavené tak, aby se klientům vyplatilo si objednat a zaplatil běhání dopředu a tím se tak motivovat. Běhat by mohli studenti a studentky sportovních škol. Co si o našem nápadu myslíte? Má šanci uspět? Jak bychom ho mohli ještě vylepšit?

Nápad nabízet parťáka na běhání je fajn. Všichni běhají, je to in a říká se, že to čistí hlavu. Od Central parku v New Yorku, po Stromovku v Praze, všude lidi běhají. Kdo neběhá, jako by nebyl.  Trendově bezva business. Výhradu bych měla k tomu, že o partnery na běhání mohou mít zájem převážně singles. Nejsem single již pěknou řadu let, a přesto se mnou nikdo z rodiny běhat nechce. Několikrát jsem se o to pokoušela sama. Za zásadní jsem při každém novém začátku považovala nákup toho nejlepšího vybavení. Boty, slušivý běžecký outfit, mini iPod s hudbou, měřič tepové frekvence. Předpokládala jsem, že vybavení je minimálně osmdesát procent úspěchu, pak už stačí jen volně vyklusávat. Opak byl pravdou. Po minutě vyklusávání jsem se začala dusit, sluchátka mi vypadávala z uší, strašně mě píchalo v boku a hudba z iPodu byla přehlušená duněním tepové frekvence v celé hlavě. Poté, co jsem tento proces zopakovala ještě několikrát, jsem se na běhání prostě vykašlala. Celý příspěvek