Nepokoje v dámském investičním klubu

Hospodářské noviny, 7.3. 2017
Moje začátky investování sahají do doby kolem roku 2000. Společně s kamarádkami jsme založily ÚDIK neboli úžasný dámský investiční klub. Profesní zastoupení bylo velmi pestré, od lékařek, výtvarnic, manažerek, japanoložek až po architektky. Co členka, to silná osobnost se silným názorem. Šly jsme do toho naplno. Jednou za měsíc investiční schůze, na kterou jsme přišly připravené, s nastudovanými investičními tipy na akcie, které bychom měly koupit. Stejně jako dnes i tehdy byl výběr investičních příležitostí v Čechách velmi omezený. Koupily jsme Unipetrol za 31 Kč akcii, Český Telecom a Českou spořitelnu, ale také České radiokomunikace, které jsme zase brzy prodaly (se ztrátou). Začaly jsme se tedy poohlížet po trzích v zahraničí. A volba padla na americkou burzu. Musím říct, že naše neznalost byla velkolepá, zato nadšení bezmezné. Navíc jsme si koupili investiční kuchařku, sepsanou sedmi důchodkyněmi v Illinois, které se v určité době staly investorskými hvězdami Ameriky. Na základě našeho průzkumu trhu jsme postupně nakupovaly biotechnologický GenVec, Cisco, Amazon, Oracle, Texas Instruments, výrobce generických farmatik, ale také McDonalds.  U každé akcie jsme dlouze diskutovaly, probíraly vývoj trhu, ale zároveň věřily i našemu selskému rozumu. Populace stárne, generika jsou lacinější, tudíž dostupnější,   McDonald zahájil v té době kampaň zdravých salátů a jeho akcie příjemně rostly a Amazon za 54 dolarů se nám zdál prostě skvělý, už ani nevím čím nás tehdy tak nadchl.

Tak, jak se nám začínalo dařit, naši manželé se začali zajímat o naše investiční seance a projevili zájem zapojit se také. Uskutečnila se tedy společná schůze, kam byli přizváni jako hosté s hlasem poradním. A tam se to projevilo naplno. Muži do našeho zajetého investičního stylu vnesli nepokoj, chuť investovat do automobilových značek, tabákových firem a vůbec všeho, co nám ženám bylo cizí. Rozdíl nebyl v míře rizika, kterou jsme byly ochotné přijmout. Naopak náš investiční apetit válcoval burzy bez ohledu na riziko ztráty, rozdíl byl v tom, že jsme chtěly investovat do věcí užitečných nebo příjemných.  Celý příspěvek

Advertisements

Komornický byznys, Ahold po česku a ať žije Prague Pride

doing nothing První den po dovolené. Přiznám se, letos jsem zvolila dovolenou typu „vše vypouštím“. Nedívala jsem se na televizi, nečetla noviny a klidně jsem se válela a četla brak, bez výčitek.  Ale dneska ráno už jsem zase zkoukla (skoro) všechny noviny. Spousta zajímavostí.

Tak například podle HN existuje nová díra na trhu – komorníci manažerů. Nic nového pod sluncem, říká se tomu concierge. V mnoha zemích na západ od nás to frčí již delší dobu. Chystáte-li se rozjet komornický byznys, jděte do toho, ale pozor, je to jeden z nejnáročnějších oborů ve službách. Jste prostě Alfred, ať chcete nebo ne, se vší vážností. Napadají mě manažeři, kterým bych Alfreda dělat nechtěla, děsná představa. Celý příspěvek

Chyby na začátku podnikání, a vy je neděláte?

HN_12052014

Příloha Podnikání HN, 12. května 2014
Tentokrát jsem dostala za úkol popsat chyby na začátku podnikání. Předesílám hned tady a teď, že o chybách není nutné psát samostatné eseje, neboť je děláme všichni, na začátku i uprostřed podnikání a je to úplně normální. Nicméně jsou chyby a CHYBY. Celý příspěvek

Virtuální asistentka

Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 2. září 2013

sluchátkoZačínající podnikatelé mají často problém, jak stíhat vést firmu a ještě vyřizovat telefonáty potenciálních zákazníků. Stává se, že nepřijmou hovor, který přitom může znamenat skvělý byznys. Nebo hovor zvednou, ale nemají dost času nebo energie se zákazníkovi věnovat a tím ho odradí. Chci si založit firmu, která bude nabízet externí telefonní asistentku. Na tu budou přesměrovány všechny hovory zákazníka. Asistentka bude vždy v dobré náladě a připravená pomoci. Vím, že podobné služby fungují třeba v USA, ale v Česku jsem o podobné vymoženosti neslyšela. Systém bych provozovala prostřednictvím VOIP telefonování, takže bych ušetřila na nákladech a asistentky bych si vybrala mezi ochotnými studentkami vysokých škol.

Co si o mém nápadu myslíte a jakých nástrah bych se podle vás měla vyvarovat?

Začnu tím, že služba je praktická, ale na českém trhu existuje.  Podívejte se na internet a najdete řadu podobných služeb, nejčastěji pod heslem virtuální asistent(ka). Moje dosavadní zkušenost zahrnuje pouze call centra telefonních operátorů, kde se o mě ve většině případů pokoušely mrákoty.

Celý příspěvek

Radit při nákupu ojetiny. Spíše přivýdělek, než velký business

zdroj:autotitre.com
zdroj: autotitre.com

 Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 18.2. 2013

Dobrý den, plánuji rozjet službu, jejímž obsahem bude doprovod zákazníků při koupi staršího automobilu. Mnoho lidí se nákupu starších aut bojí, ale na nové auto přitom nemají. Já bych dal dohromady specialisty na různé automobilové značky (profesionální techniky), kteří by doprovázeli klienty do autobazarů či k soukromým prodejcům a poradili jim, zda mají vůz koupit či nikoliv. Cena služby by se odvíjela od ceny automobilu. Přemýšlím ale, jak to vyřešit se zárukou, kterou by asi moji klienti požadovali. Udělal jsem si menší průzkum a mám pocit, že taková služba je na českém trhu poměrně netradiční a mohla by uspět. Co si o mém nápadu myslíte a jaké případné hrozby by ho mohly zhatit?

Na první pohled se jeví poradenství při nákupu ojetých aut jako užitečná služba. Zkazky o přetočených tachometrech, nabouraných autech a šikovně provedeném faceliftu zná každý z nás. Vzhledem k tomu, že pro mě je zásadní při výběru auta barva karoserie a čalounění, jsem si jistá, že by mi unikla řada skrytých vad, všimla bych si jen nepřítomnosti volantu a kol. Ale pokud by bylo auto naleštěné, úhledně uklizené a nezavánělo uvnitř jak tabáková fabrika, jsem ideální kupec ojetiny a specialista při nákupu by se mi hodil. Celý příspěvek

Parťák na běhání jako business

zdroj:thenextgoal.com

zdroj:thenextgoal.com

Najmout si parťáka na běhání? ano!
21.1.2013    Hospodářské noviny, Příloha – Podnikání

Dobrý den, uvažujeme s přáteli, že založíme firmu, která bude zákazníkům ve velkých městech nabízet parťáka (muže i ženy) na běhání. Stále více lidí sportuje, ale mnoho z nich žije třeba single a nemá často chuť si jít zaběhat, i když cítí, že by to jejich zdraví prospělo. V rámci služby by si mohli zvolit místo a dobu, kde budou chtít běhat. Podle osobních preferencí by si pak vybrali na internetu svého sparring-partnera, který by s nimi běhal, podporoval je při běhu a poskytoval podporu. Ceny by byly nastavené tak, aby se klientům vyplatilo si objednat a zaplatil běhání dopředu a tím se tak motivovat. Běhat by mohli studenti a studentky sportovních škol. Co si o našem nápadu myslíte? Má šanci uspět? Jak bychom ho mohli ještě vylepšit?

Nápad nabízet parťáka na běhání je fajn. Všichni běhají, je to in a říká se, že to čistí hlavu. Od Central parku v New Yorku, po Stromovku v Praze, všude lidi běhají. Kdo neběhá, jako by nebyl.  Trendově bezva business. Výhradu bych měla k tomu, že o partnery na běhání mohou mít zájem převážně singles. Nejsem single již pěknou řadu let, a přesto se mnou nikdo z rodiny běhat nechce. Několikrát jsem se o to pokoušela sama. Za zásadní jsem při každém novém začátku považovala nákup toho nejlepšího vybavení. Boty, slušivý běžecký outfit, mini iPod s hudbou, měřič tepové frekvence. Předpokládala jsem, že vybavení je minimálně osmdesát procent úspěchu, pak už stačí jen volně vyklusávat. Opak byl pravdou. Po minutě vyklusávání jsem se začala dusit, sluchátka mi vypadávala z uší, strašně mě píchalo v boku a hudba z iPodu byla přehlušená duněním tepové frekvence v celé hlavě. Poté, co jsem tento proces zopakovala ještě několikrát, jsem se na běhání prostě vykašlala. Celý příspěvek

Co všechno může být vidět, jste-li žena nebo muž

foto: uefa.com

Fotbal, stejně jako doutnající aféra českého fotbalu mě moc nezajímá. Vnímám tenhle sport jen, když se někde objeví Jose Mourinho nebo Yoann Gourcuff a pak ani nemusí jít o kopanou. Takže jsem si dneska přečetla článek na straně dvě Hospodářských novin spíš kvůli údivu nad fotkou Dagmar Damkové, než z hladu po informacích o kaprech a Ivánkovi.  Je opravdu těžké uvěřit, že by se v redakci nenašla jiná fotka, než ta s dekoltem jak z doby Valmonta. Jasně, Dáša si mohla zapnout o knoflík víc, vzít si rolák a počítat s tím, že ji někdo vyfotí. Ale zajímalo by mě, co všechno by bylo vidět, kdyby na fotce byl muž. V dnešních Lidovkách je třeba Pelta a vidět jsou jen uši, i když… nechme to radši tak.