Baby Office

baby-office-miniskolka Včera večer jsem byla na otevření BABY OFFICE, což považuju za službu, která je darem z nebes pro maminky a táty malých dětí. Můžete přijít a dát si prostě kafe, nebo si dát kafe a přečíst noviny, nebo si dát kafe, připojit se na internet a několik hodin pracovat. Vzhledem k tomu, že jsem si prošla mateřskou dovolenou, mám pro Baby Office zvláštní slabost. Mimochodem zajímalo by mě, kdo přišel na to, že mateřská rovná se dovolená. Nevím jak vy, ale já na dovolené zásadně nevstávám pětkrát za noc, abych někomu podávala teplé nápoje, a nevstávám v šest ráno jen proto, abych mohla stavět hrady z písku na liduprázdné pláži. Celý příspěvek

Advertisements

Jak zruinovat akviziční strategii firmy

Nedávno jsem telefonovala do společnosti, kterou koupila významná česká finanční skupina. Dlouho jsem se tak nenasmála, naposled ve Dni D při prezentaci projektu Domy s lidskou tváří.

Zastupujeme klienta,  který prodává část své společnosti. Ta by mohla zapadnout do strategických plánů oné nejmenované finanční skupiny. Ta skupina deklaruje zájem nakupovat další firmy v oboru. Zvedla jsem tedy telefon a požádala o spojení na osobu, jež má akvizice na starosti. Osoba měla velmi silný přízvuk, což by nevadilo, kdyby se rozhovor nevyvíjel tímto směrem: Celý příspěvek

Ohlédnutí za Dnem D

Bylo to příjemné a bylo to fajn. Kdybych teď tvrdila, že ne, byla bych za pokrytce a lháře.

Mělo to své výhody i nevýhody.  Výhody převážily. Především to byla nová zkušenost. Zajímavá. A bez zajímavých a nových zkušeností by byl život nuda. Kdo by si myslel, že jsem se nebála do toho jít, hluboce by se mýlil, ale jsem za to ráda. Mimochodem, potlesk tomu, kdo našel továrnu v Chrastavě, je geniální, je překrásná.

Mám pár věcí na srdci, které musím zmínit.

Celý příspěvek

K Opencard povinně Člověče nezlob se a Trautenberg v Egyptě

Proatopic a Jakub ve včerejším díle byl fajn a dodnes se mi projekt moc líbí. Jakub navíc patřil úrovní své prezentace k lepší polovině účastníků Dne D. Při příchodu jsem nejdřív myslela, že má na sobě svěrací kazajku. Web pořád funguje www.proatopic.eu, i když se tam hodně objevuje slovo „připravujeme“. S Jakubem i jeho společníkem – tatínkem jsme se sešli, popovídali, připravili teaser a oslovili konkrétního investora, bývalého významného CEO v oboru zdravotnictví.  Účast odborníka z oboru totiž považuju pro tenhle projekt za nezbytnou, hlavně pro zkušenosti a kontakty. Peníze jsou tady až na druhém místě. Jenže bývalý CEO se ani nenamáhal na mail odpovědět a nikdy se neozval, což mě dodnes mrzí (i když to slíbil). Celý příspěvek

Designový beton, Sundance festival a psychická příprava na Den D

Betonové kuchyňské linky, schodiště a designové solitéry v tomhle díle Dne D byly krásné. Čisté linie, nádhera. Na místě pana Švece bych brala rady investorů místo peněz (které stejně nedostal) a snažila se oslovit zákazníky, kterým se čisté linie v interiéru líbí a jsou ochotni si připlatit. To znamená, ty, kteří si v českých zemích staví rozlehlé haciendy a betonové solitéry se jim tam vejdou. Do domku za Prahou, ani do rozkošně miniaturní novostavby v „oblíbených“ developerských projektech prostě betonové točité schody nebo pětitunovou kuchyňskou linku nedostanete. Podle webové stránky firmy Švec decor to vypadá, že se firmě daří, trochu bych přitlačila na luxusní vzhled. Po návštěvě webu, by měla cílová skupina pochopit, že bez barového pultu z leštěného betonu už nemůže žít ani jediný den. Jinak bezva, bohatá fotogalerie, zákazníci evidentně přibývají. Jen jeden dotaz mám. K sekci články na webu. Jak prosím Vás, pane Šveci, souvisí sérum na prodlužování řas a důchodová reforma s nábytkem z leštěného betonu? To bych možná vypustila, nebo mi něco uniká?

Svěží vítr recese vnesl do odpoledního ospalého studia Jarda Hejnic s víčky nápoje Kul pro sběratele. Sbírat budou maminka Klára, děda Surtom (zřejmě z dovozu) a potenciální milenec Bohumil, který nosí větší množství sběratelských víček, než léty omšelý manžel Otmar, a tudíž doufá (Bohumil), že by mohl Otmara časem nahradit. Všichni sbírají víčka pro malého sběratele Fandu, kromě zesnulé babičky (i když pozor, možná je babička potenciálně zajímavá pro marketing na náhrobcích. Bavilo mě to, i když business se nějak nekonal. Vypadalo to, že se pan Jaroslav na kuráž mírně sjel, i když to se mi nezdá, vzhledem k tomu, že cestoval s malou dcerou, anebo sbíral materiál pro svůj nový scénář. To, že se zabývá scenáristikou (zřejmě nízkorozpočtových nezávislých filmů) jsem zjistila až z komentáře po prezentaci. Tudíž držím palce a místo Dne D, bych příští rok zkusila Sundance festival. Jinak Petra se naprosto odbourala, stejně tak jako všichni kameramani. Zajímalo by mě, jestli se třese obraz, když se kameraman otřásá smíchy.

Dobrý tým byli sympaťáci. Byli profesionální, a měli barevné košile (pastelové). Nicméně produkt dohledu nad zaměstnanci mě trošku zneklidnil. Jsem poměrně nezávislá osoba, a jak cítím, že na mě chce někdo dohlížet, mám s tím problém. Na druhou stranu, pokud bych podle slov Řízení-tymu.cz „seděla v kavárně v Maroku“ a přes počítač sledovala, jestli nesedí zaměstnanci v kavárně v Praze (když já jsem v Maroku), mohli by být zaměstnanci právem naštvaní, že je šmíruju, zatímco si sedím v Maroku. V každém případě dva studenti a jeden živnostník měli hezkou prezentaci. Možná bych byla víc připravená na dotazy typu „kolik jste měli obrat, jakou to má výhodu oproti Google docs a ještě John jmenoval něco, ale to už jsem zapomněla. Navrhuju před prezentací ve Dni D požádat někoho hodně protivnýho, aby na vás pálil dotazy k projektu. A předstíral, že absolutně nechápe, jak na tom můžete vydělat peníze a, že máte konkurenci všude kolem vás. Měl by se dotěrně ptát, jak o sobě dáte vědět za předpokladu, že nemáte budget na TV reklamu a billboardy, za kolik budete prodávat, s jakou marží a kdo si to bude ochoten koupit. Je to obecně dobrá psychická příprava na prezentaci ve Dni D, případně před jakýmkoli Boardem, kde vám (a sobě a samozřejmě ostatním členům představenstva) budou chtít Board members ukázat, jak snadno vás rozcupujou.

Smutný podnikatel, poloviční šance na úspěch

Včera jsem byla na franšízové konferenci a Den D jako by tam byl taky. Zrovna franšízové projekty. Soukromí investoři do franšíz nevstupují moc často, tak je fajn, že se pánové nakonec dohodli – to jednání o podílech bylo dramatický a zábavný a škoda, že se celý nevešlo do vysílání.
Na konferenci mluvili pánové ze sítí realitních kanceláří, což mě přivedlo zpět k mé dávné otázce, proč se tady nedělá víc home staging neboli ukliďte si, než nafotíte nemovitost, kterou prodáváte. Stačí málo, kytky do vázy, stohy starých časopisů do popelnice a hrnky od kafe do myčky. Pánové z realitek potvrdili, že nemovitost uklizená, se proti té, kde je binec prodá za podstatně kratší dobu. Bezva business, malá hezká franšíza, sice ne globální, ale nemusí jít všechno do světa. Radši jsem se podívala na internet a homestaging v Čechách je, ale poměrně v ilegalitě.
K prodeji vysavačů jsem skeptická a velmi ostražitá. Jen jednou jsem podlehla naléhání kamarádky, která za to, že prodejce pustím domů, získala zadarmo nějakou hadici. Prodejce se u nás zdržel několik hodin a nedbal našich proseb, pak i výhrůžek, že jestli okamžitě neodejde, odejdeme my (z našeho bytu).  Říkám si vždycky, jestli by tihle prodejci nemohli jít dělat něco důstojnějšího, než nabízet vysavače za 80 tisíc. Já nevím, zdá se mi to moc, přístroj by musel sám vylézt ze skříně, projet celý byt, uvařit mi kafe, zeptat se, jak jsem se celý den měla a zase se sám uklidit.
Mimochodem, ještě nikdy jsem neviděla tak smutné obchodníky s termoreflexní hmotou jako Annu s Michalem ve včerejším díle. Řekla bych, že součástí úspěchu jakékoli činnosti, včetně podnikání je pozitivní energie, pohoda a úsměv. Taky mám momenty, kdy se neprohýbám smíchy, ale snažím se je omezit na minimum. Ve studiu mi například bylo smutno, když na mě režisér křičel (no vlastně jen trochu křičel), ať se na sebe nedívám na monitoru, protože vypadám, jako když mám oči v sloup. Bylo mi to fakt líto, proč teda dávají monitor ke stropu, a navíc, nepodívejte se na sebe, když jste se na monitoru ještě nikdy neviděli. Taky mi nebylo do smíchu, když nás ve studiu nutili točit se na otočné židli, aby byly zajímavé záběry točících se investorů a mně se dělalo špatně od žaludku. Zatím jsou v pořadu jen záběry z investorských křesel, takže špatně se mi dělalo úplně zbytečně. Nicméně pořád ještě z toho všeho nejsem smutná tak, jako kdybych prodávala termoreflexní hmotu.

Příjemná a zábavná teta, tak to pozor!

První díl Den D za námi. Docela fajn vzpomínky na čtrnáct dnů v Brně v červenci loňského roku. Myslela jsem, že jsem byla na všechny tak hodná, i na pána se zahrádkou. Přitom vypadám v tomhle díle spíš naštvaně. Jak už jsem někde psala, klouzala mi židle a stálo mě poměrně dost úsilí udržet se ve vzpřímené poloze a navíc, kdo kromě Michala R.už seděl před kamerou. Já teda poprvé, takže člověk dělá co může. Teď jsem si přečetla na FB, že bych mohla být „příjemně zábavná teta“. Tak to pozor. Cokoliv, ale teta ne.

Skládací zahrádka do kabelky byla na mě prostě moc. Náš soused měl kdysi opravdu sekačku s motorem z nějakého domácího spotřebiče. Možná to nebyl mixér, ale něco podobnýho určitě. Ale aspoň to pan Musil zkusil.

Žárovky nebo led diody – jsem absolutně mimo. Žárovky mění manžel a netuším, jaké používá, hlavně, že svítí. Obchůdek v nákupní galerii s led diodami mě nepřesvědčil. Nicméně zajímalo by mě, z čeho pan Žáček žije. Nepracuje, příjmy nemá, vynalézá a chce žít ještě 99 let. Nulové životní náklady s.r.o., v dnešní době by takový business mohl frčet…..

Takže, chcete-li uspět, zdvojnásobte počet svých neúspěchů, jak bylo řečeno v dnešním díle. Já na tom usilovně pracuji.

P.S. Paní Synkové se omlouvám