„Pošlu vám peníze a pak se nějak domluvíme“

 Zdá se, že v Čechách obchází zvláštní druh „investorů“, kteří tu přinesou peníze do firemní pokladny, tu zaplatí pár vašich faktur, tu pošlou jen tak peníze na váš účet, případně přihodí nějaký cash do pokladny a víc neřeší, „PAK SE NĚJAK DOMLUVÍME.“

„Teď za vás zaplatím materiál“ (takže materiál vlastně patří investorovi), „vyrobíme vám logo na obaly a domluvíme to pak“ (takže logo je vlastně investora), „uděláme vám průzkum trhu, kdo by se teď zabejval tím, kolik to bude stát“ (akorát netušíte, že hodina průzkumu trhu v investorově firmě stojí 4.000 Kč).

A za pár měsíců se investor ozve s tím, že chce vrátit půjčku i s úrokem, zaplatit 200.000 Kč za grafické služby a pokud nemáte na zaplacení, rád by si vzal kus firmy, jo a za ten průzkum trhu posíláme fakturu na 140.000 Kč.  Nastane panika, kdo mohl předvídat, že se to bude muset vrátit, že se bude muset platit úrok, že přijde faktura?

Překvapivé poučení, které z toho plyne:

  • peníze se nenosí v tašce v hotovosti (ani v kabelce, ani v batohu)
  • ať vám kdokoli nabízící cokoliv, zeptejte se kolik to bude stát
  • peníze se půjčují za úrok (většinou)
  • peníze se půjčují na dohodnutou dobu
  • peníze se investují do firmy za podíl ve firmě
  • půjčku je možné kapitalizovat (tzn., že místo splacení půjčky si vezme věřitel podíl ve firmě), pak se tomu říká konvertibilní půjčka

Úmysly nemusí být zrovna ty nejhorší, ale systém „pak to sfouknem“ je cesta do pekel. Takže investora vítat chlebem a solí (případně whiskey, cognac, víno a tak), ale taky jednoduchou dohodou o tom, za jakých podmínek se to celé „sfoukne“. Já vím, že to skoro každej ví, ale v nedávné době jsem potkala několik nešťastníků, kterým teď hoří koudel…..

Reklamy

Fuckup Night a mentoring v Ústí nad Labem

To jsem já s designovým zábalem na krku

Minulý týden jsem byla v Ústí nad Labem. Byl to fičák. Mentoring projektů v ICUK, přednáška pro studenty na UJEP a večer FuckUp Nights s Tomášem Studeníkem v Hraničáři.

Mentoringový pokec v ICUK byl fajn. Mamavis a Dominik Pecháč jsou naprosto rozdílné firmy, ale obě mě bavily.

Dominik Pecháč má firmu na servis počítačů a telefonů a další služby a super blog. To samotné není zas tak převratné, ale je to kluk z třeťáku střední školy!V hlavě to má dobře srovnaný a ví celkem přesně, jak bude dál rozvíjet svůj byznys. Celý příspěvek

Tohle si poslechněte, Databáze knih na Mladý podnikatel

 Včera jsem si v autě poslechla rozhovor s Danielem Fialou (Databáze knih) na portálu Mladý podnikatel. Super, super a super! Databázi knih mám ráda, hledám tam recenze na knížky, které si chci přečíst. Ale netušila jsem, kdo je za tímhle projektem. Rozhovor je důkazem toho, že není nutná nabubřelost, obrovské business plány a všechen ten buzz kolem podnikání. Daniel Fiala v rozhovoru asi desetkrát řekl, že ho to prostě baví, marketing dělá tak nějak mimochodem, posbíral ceny v Křišťálové lupě, pořádá soutěž, kde nic nevyhrajete, ale přesto se do ní lidi hlásí jak o život, nedávno spustil youtube kanál, protože to chtěl zkusit a tak zapnul kameru na mobilu a začal točit a mimochodem jeho průměrná denní návštěvnost webu je kolem 80.000 lidí. Asi něco dělá hodně dobře. Díky a smekám!

P.S. Omluva za ten župan, ale sobotní ráno v županu a s kafem je můj rituál. Mimochodem přišel dotaz, co přesně na té fotce dělám – smekám, vážení, smekám.