Krasavice ve Forbesu

 Je to neuvěřitelné, ale má moudra se dostala na web českého Forbesu. Jak jinak, je to o prvních krocích v podnikání. Moc mě to potěšilo, ale faktem je, že moje fotka v článku je trochu zavádějící. Je asi tak čtyři roky stará a vylepšená přítelem Fotoshopem. Ovšem hrozí nebezpečí, že až mě někdo potká, vůbec mě nepozná. Tudíž jsem se před chvílí vyfotila na mobil, použila filtr Sahara, a tady je realita. Oproti krasavici v článku je to trochu rozdíl…

A jestli uvažujete o rozjezdu podnikání a chcete se dozvědět, co si o podnikání myslí některé moje ženské kolegyně – tady je.

Reklamy

Průser, přišlo tisíc objednávek

V porotě Rozjezdů už jsem veteránka a  porotcování si užívám. Je to inspirace, energie, obdiv k lidem, kteří z NIČEHO udělali NĚCO, ale někdy je fakt těžké udržet vážnou tvář. Prosím, když se porota zeptá: „A jak to máte spočítaný?“ Zkuste úplně jednoduše říct:“Náklady mám xx, budu prodávat za yy, takže hrubý zisk bude zz. Jsem schopen vyrobit xx kusů, a abych mohl vyrobit víc, potřebuju yy peněz, xx lidí a zz strojů.“ A kdyby si náhodou objednalo tisíc lidí najednou, stáhnu roletu, zavřu krám a vezmu nohy na ramena (to poslední neříkejte, jsou za to body dolů J).

A tady je letošní hitparáda:

Porota: „Co by se stalo, kdyby si u vás objednalo najednou tisíc zákazníků?“
Soutěžící podnikatel: 
„No, to by byl teda průser.“

Porota: „Jak máte udělanou kalkulaci nákladů“?
Soutěžící podnikatel: „Ježiš, to nevim, je to už dávno, co jsem to počítala.“

Porota: „Co byste dělal, kdyby vám teď investor dal půl milionu?“
Soutěžící podnikatel: Zasněný pohled – „To fakt nevím, třeba reklama?“

Porota: „Máte v ceně započítanou vlastní práci?
Soutěžící podnikatel: „My naší práci zásadně nezapočítáváme.“

Porota: „Kolik jste na tom doteď vydělali?“
Soutěžící podnikatel: „Ty jo, tak asi 52.000.“
Dotěrná porota: „To je zisk?“
Soutěžící podnikatel: „Ne, to nám zaplatili zákazníci.“
Ještě dotěrnější porota: „Tak to jsou spíš tržby, než zisk.
Soutěžící podnikatel: „No to bude asi pravda, musím si v tom udělat pořádek.“

Porota: „Jak to máte spočítané, jaké máte náklady, jakou máte marži (neboli kolik na tom vyděláte, neboli rozdíl mezi náklady a výnosy)?“
Soutěžící podnikatel: „No, zatím si myslíme, že nás to živí, ale až to líp spočítáme, tak to vyjde asi o trochu hůř.“

Porota: „Vydělává ten váš business?
Soutěžící
podnikatel: „Asi jo, koupili jsme si auto a byli jsme na dovolené.“

Nepokoje v dámském investičním klubu

Hospodářské noviny, 7.3. 2017
Moje začátky investování sahají do doby kolem roku 2000. Společně s kamarádkami jsme založily ÚDIK neboli úžasný dámský investiční klub. Profesní zastoupení bylo velmi pestré, od lékařek, výtvarnic, manažerek, japanoložek až po architektky. Co členka, to silná osobnost se silným názorem. Šly jsme do toho naplno. Jednou za měsíc investiční schůze, na kterou jsme přišly připravené, s nastudovanými investičními tipy na akcie, které bychom měly koupit. Stejně jako dnes i tehdy byl výběr investičních příležitostí v Čechách velmi omezený. Koupily jsme Unipetrol za 31 Kč akcii, Český Telecom a Českou spořitelnu, ale také České radiokomunikace, které jsme zase brzy prodaly (se ztrátou). Začaly jsme se tedy poohlížet po trzích v zahraničí. A volba padla na americkou burzu. Musím říct, že naše neznalost byla velkolepá, zato nadšení bezmezné. Navíc jsme si koupili investiční kuchařku, sepsanou sedmi důchodkyněmi v Illinois, které se v určité době staly investorskými hvězdami Ameriky. Na základě našeho průzkumu trhu jsme postupně nakupovaly biotechnologický GenVec, Cisco, Amazon, Oracle, Texas Instruments, výrobce generických farmatik, ale také McDonalds.  U každé akcie jsme dlouze diskutovaly, probíraly vývoj trhu, ale zároveň věřily i našemu selskému rozumu. Populace stárne, generika jsou lacinější, tudíž dostupnější,   McDonald zahájil v té době kampaň zdravých salátů a jeho akcie příjemně rostly a Amazon za 54 dolarů se nám zdál prostě skvělý, už ani nevím čím nás tehdy tak nadchl.

Tak, jak se nám začínalo dařit, naši manželé se začali zajímat o naše investiční seance a projevili zájem zapojit se také. Uskutečnila se tedy společná schůze, kam byli přizváni jako hosté s hlasem poradním. A tam se to projevilo naplno. Muži do našeho zajetého investičního stylu vnesli nepokoj, chuť investovat do automobilových značek, tabákových firem a vůbec všeho, co nám ženám bylo cizí. Rozdíl nebyl v míře rizika, kterou jsme byly ochotné přijmout. Naopak náš investiční apetit válcoval burzy bez ohledu na riziko ztráty, rozdíl byl v tom, že jsme chtěly investovat do věcí užitečných nebo příjemných.  Celý příspěvek