O hledání investorů s UP21

S Veronikou Gregušovou z inkubátoru UP21  jsme daly řeč o tom, jak vlastně hledat investora, co mu říct, když ho náhodou najdu a kdy dát nohy na ramena a investora nechat být.

„Měla bych mít vybroušenou prezentaci, ve které zmíním 1) co prodávám, 2) komu to prodávám, 3) proč si to někdo koupí, 4) za kolik to prodám, 5) s kým budu byznys dělat a 6) jak to dostanu na trh. Je potřeba vše říct co nejjednodušeji, a proto je dobré, vyzkoušet si prezentaci před někým nezúčastněným, kdo na rovinu řekne, jestli tomu rozumí nebo ne.“

Přečtěte si celý rozhovor na webu UP21 a zkoukněte video.

Reklamy

Fuckup Night a mentoring v Ústí nad Labem

To jsem já s designovým zábalem na krku

Minulý týden jsem byla v Ústí nad Labem. Byl to fičák. Mentoring projektů v ICUK, přednáška pro studenty na UJEP a večer FuckUp Nights s Tomášem Studeníkem v Hraničáři.

Mentoringový pokec v ICUK byl fajn. Mamavis a Dominik Pecháč jsou naprosto rozdílné firmy, ale obě mě bavily.

Dominik Pecháč má firmu na servis počítačů a telefonů a další služby a super blog. To samotné není zas tak převratné, ale je to kluk z třeťáku střední školy!V hlavě to má dobře srovnaný a ví celkem přesně, jak bude dál rozvíjet svůj byznys. Celý příspěvek

10 tipů pro veřejné řečnění

 Minulý týden mi v poště přistála zpráva s žádostí o pomoc při mluvení na veřejnosti. Pisatelka psala, že má panickou hrůzu mluvit téměř před kýmkoliv. Já taky. Teď už míň, ale někdy mě hrůza úplně paralyzuje.

Pokud farmaříte na vzdálené samotě, kde vám je jedinou společností hejno slepic, ovce, kozy, váš pes a tak, přestaňte se trápit, proslovů není třeba, a i kdyby, jestli se přitom zadýcháte, potíte nebo koktáte je celkem jedno.

Pravděpodobnější ovšem je, že musíte alespoň občas sdělit lidem, co děláte, co nabízíte, případně členům představenstva prezentovat jak strmě rostly (nebo padaly) výsledky ve firmě. V tom případě koktání a pot není ideální a je potřeba s tím něco udělat.

Nejsem psycholog ani kouč, takže vám můžu jedině říct, jak jsem se s tím poprala já. V roce 1993 jsem se při představě mluvení před více než dvěma lidmi potila a v noci nespala. V den samotné promluvy mi vysychalo v krku, srdce mi tlouklo jak při infarktu, potily se mi dlaně (takže jsem nemohla nikomu potřást rukou) a nadávala jsem si, proč jsem tam lezla. Moje výkony byly tristní, ti co mě neznali, nabyli dojmu, že k nim promlouvá osoba retardovaná, s výpadky paměti. Celý příspěvek