Časopisy pro super krasavice

Zlomila jsem si kost v nártu, v létě (ani jindy) nic příjemného. Jako věčný optimista se na věc dívám pozitivně.
1. Naučila jsem se chodit o berlích.
2. V tramvaji mě pustili sednout.
3. Doma mě první dva dny obskakovali a podávali mi věci, pro které bych si jinak musela dojít.
4. Kamarádka mi přinesla „něco ke čtení“.
To NĚCO jsou časopisy, které si obvykle nekupuju. Časopisy pro super krasavice, nevím, jak jsem bez nich mohla dodnes žít…

Hned na první stránce je krásná dívka, věk max 17 v rozkošných venkovských plavkách s takovým tím líčením, jako že není nalíčená, ale vlastně je a velký titulek „Přirozenost vám dá sílu, buďte svá a opravdová!“ Pokusím se, ale možná ty venkovské plavky vynechám, no uvidíme. Listuju dál a … „Baví nás móda“, mě taky, ale zjišťuju, že rady pro 50 leté + zní: „V tomto věku už byste měla opravdu nosit hlavně černou a šedivou.“  Cítila jsem, že něco dělám špatně, ale teprve teď vím, že to jsou ty červené šaty ve skříni, odteď jenom v šedi a pokud možno celá, ať není moc vidět do ksichtu (promiňte do obličeje). Celý příspěvek

Reklamy

Usmrkanej šedesátník

Dneska jeden nebyznysovej post, ale nemůžu si to nechat pro sebe.

Ráno jsem jela v tramvaji se Zdeňkem. Nevěděla bych, že to je Zdeněk, ale telefonoval s Láďou, kterému povídal, „Nazdar Láďo, tady Zdeněk“.
Hovor plynul, ale pak Láďa Zdeňkovi zřejmě něco navrhl. Co to bylo, nevím. Ale Zdeňka to dost naštvalo. „Prosím Tě na takový trachtace jsem v pětasedmdesáti starej. To rozhodně ne, nevím, co bude zejtra a budu se někam štrachat.“ A pak Láďa udělal osudovou chybu. Prozradil Zdeňkovi, že si Pepík stěžoval, že ho Zdeněk nepozdravil. To Zdeňka skoro zvedlo ze sedadla v tramvaji. „Cože? Já v pětasemdesáti budu zdravit nějakýho šedesátiletýho usmrkance?!“
Tím hovor skončil. Láďa je zřejmě na shit listu, Pepíkovi bych nepřála, aby se potkal se Zdeňkem, protože Zdeněk kroutil hlavou celou cestu ze zastávky Štěpánská až na náměstí Míru.
Pro mě dobrá zpráva, do usmrkance mi zbývá ještě devět let.

50+ je skvělý věk, pokud vám nevadí velké uši

jumbo-ear-headband-big

Nedávno jsem se setkala s Annou a Míšou. Dvě mladé podnikatelky rozjíždí projekt Silverjobs pro zaměstnávání lidí 50+. Povídalo se nám skvěle v Art Coffee v pasáži ČNB. Hned jsem se svěřila, že už jsem tam taky spadla a zatím dobrý. Ale jak jsme tak povídaly a sršely různými nápady, bylo stále jasnější, že skupina lidí 50+ je pracovním trhem považována za podivný typ jedinců, kteří potřebují soucit a pomoc. Každý by se nad nimi měl ustrnout a vůbec, prostě 50 je věk, kterým jako by vše končilo. Jako by člověk prošel ze země krále Miroslava do království Půlnočního. (pro čtenáře -50: v pohádce Pyšná princezna (1952) bylo Půlnoční království šedá, skalnatá a nehostinná krajina, U Miroslava svítilo slunce, pořád **). Tak například, vymýšlely jsme s Míšou a Annou produkty, které jsou pro skupinu 50+ zajímavé. Netuším proč, ale padaly věci jako polohovací lůžka, hole francouzské i nordic, stahovací punčochy na křečové žíly, Celý příspěvek