Jak je to s námi Čechy

Publikováno 30.12. 2015 na MY89.cz

POSLEDNÍ DOBOU BY ČLOVĚK MOHL NABÝT DOJMU, ŽE ČECH ROVNÁ SE OSOBA NEPŘÍJEMNÁ, NESNÁŠENLIVÁ A JEDNODUCHÁ. ZE VŠECH MEDIÁLNÍCH KOUTŮ SE VALÍ ZPRÁVY O NAŠICH HROZNÝCH VLASTNOSTECH. ŽE PRÝ JSME UKŘIČENÍ, UŽVANĚNÍ, NEPĚKNĚ SE CHOVÁME KE SVÝM BLIŽNÍM A VŮBEC. NEPOSLOUCHÁ SE TO DOBŘE, A TAK JSEM SE POROZHLÉDLA KOLEM SEBE. A ZAČALA SI VÍC VŠÍMAT.

V čase adventním jsem byla na několika večírcích. Byly to večírky neokázalé, bez lesku, zato radosti tam bylo dost. Byly to večírky pro ty, kteří radosti v životě moc nemají. Bylo plno. Všichni, co radost přinesli, se ani nemohli vejít.

Byla jsem na večírku studentů. Ne, že bych se cpala mezi mládež, ale začalo to debatou o podnikání a pokračovalo diskusí o tom, jak zachránit svět. Taky jsem svět zachraňovala (kdysi), dnes už se věnuji jiným věcem, ale projít si tím musí každý. Ze všech večírků jsem šla v dobré náladě. Nikdo zbytečně a hloupě nežvanil a bylo to fajn.

Potkala jsem paní, která vláčela jedlové větve, jmelí, tašky atd. Bohužel větve ztratila. Mladý muž za ní větve sebral, doběhl ji, chvojí opět nainstaloval do její náruče a ještě ji popřál hezké svátky.

Byla jsem v divadle, na pokecu s kamarádkou, na vánočním trhu, na koncertě, v kavárně, v galerii, v obchodě, na poště… Kde jsou ti nepříjemní Češi? Ať se koukám, jak se koukám, nevidím je.

Faktem je, že před víkendovými pochody kamkoliv, dávám přednost pochodu po loukách a polních cestách u nás na chalupě. Před projevy veškerého druhu, ať už na Štěpána, či kdykoliv jindy, dávám přednost sklenici vína nebo dobré knížce nebo kombinaci obojího.

Byla jsem na půlnoční na Štědrý večer. Bylo plno, úplně plno. Nevešel by se tam už ani človíček. Malý kostelík v Posázaví. A na konci půlnoční si všichni podali ruce, ať se znali, či ne. A popřáli si hezké svátky. Kde jsou ti nesnášenliví Češi?

Čtu noviny a sleduji, co se kolem děje. Ale zprávy si vybírám a nenechávám se převálcovat smrští negativních zpráv. Pokud jste dočetli až sem, říkáte si, bláznivá naivní ženská. Možná, ale nemám o nás Čechy zas tak velký strach. Všude tam, kde jsem byla, byli lidé. Milí, zábavní, velkorysí, pomáhající, veselí, smutní, a světe div se, byli to Češi.

Přeji nám všem, abychom potkávali i v roce 2016 ty Čechy, o kterých se v novinách nepíše, ale je s nimi příjemně. A zdá se, že jich je víc, než by se mohlo zdát.

 

Advertisements

3 thoughts on “Jak je to s námi Čechy

  1. Vám bych také rád popřál do nového roku právě takové pozitivní energie, kterou naplňujete své čtenáře.

    Lidé jsou z podstaty dobří, tedy já si to alespoň myslím, a pokud se na ně budeme usmívat my, budou se usmívat i oni na nás 🙂

    Krásný den!

  2. Pingback: Jak je to s námi Čechy | RSS ze světa

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s