Nevolejte, nevotravujte, nemáme zájem

zdroj: telemarketing,com

zdroj: telemarketing.com

Často se potkávám se začínajícím podnikateli (schválně neříkám startupy). Bavíme se o rozjezdu podnikání, případně, jak se posunout dál. Říká se tomu mentoring, ale já se jako mentor pořád nějak necítím. Moje představa mentora je kmet s vousy po pás.

Všemi těmi hovory se táhne jako červená nit strach z odmítnutí. Někdy dokonce panická hrůza. Strach oslovit zákazníky, nabídnout svůj produkt nebo službu. Zavolat, napsat mail nebo dopis. Co když neodpoví? Co když na mě budou nepříjemný? Co když mě odmítnou? 

Existuje velká pravděpodobnost, že vás odmítnou. Zároveň je velmi pravděpodobné, že neodmítají vás osobně, ale prostě nemají zájem. Ale je taky pravděpodobné, že někde chodí po světě váš budoucí zákazník, stačí ho najít.

Určitě znáte Čtyři dohody a tudíž víte, že si TO nemáte brát osobně. Snadno se to říká, těžko skutečně prožívá. Odmítnutí je vždycky nepříjemné, naštve, mrzí, je trochu ponižující, je nám to líto. Jsem tak dobrý nebo dobrá a oni to nevidí, nebo co?! Pokud si odmítnutí nebudete brát osobně, je mnohem snesitelnější.

Zažila jsem odmítnutí, z kterého jsem se téměř zhroutila. V rámci mailingu někdy v roce 1993 jsem obvolávala firmy, zda mají zájem o naše poradenské služby. Ve většině případů mi řekli, že nemají a zavěsili. Pak jsem narazila na brutálního psychopata, ředitele firmy, už si nepamatuju, které. Netušila jsem, že má za sebou těžký den.

Já: „Dobrý den, psala jsem Vám dopis a chtěla jsem se zeptat, zda máte zájem o naše služby?“

Psychopat: „Proč jste mi psala dopis?“

Já: „Chtěla jsem Vám nabídnout naše služby.“

Psychopat: „Prosil jsem se vás o nějaký dopis? Žádal jsem vás, abyste mi psala?“ (zvýšený hlas)

Já: „Nežádal, ale napsala jsem Vám…“

Psychopat: „Tak proč mi píšete? Proč mi voláte? Nevolejte mi! Nevotravujte mě!“ (řev, dýchavičnost)

Já: „Promiňte, ale já jsem myslela..“ (počínající pláč)

Psychopat: „Nemyslete, a hlavně mě nevotravujte!“ (ještě větší řev, sípající hlas). Prásk.

Já: (do hluchého telefonu) „Nezlobte se (pláč), já už Vám nebudu psát.“ (hysterický pláč).

Položila jsem sluchátko a zhroutila se v srdceryvném pláči. Jestli je tohle byznys, můžu se na to klidně vykašlat. Tohle nemám zapotřebí. Připadala jsem si jako úplně nejhorší nic, prach u cesty, nemehlo ze všech největší, nýmand a nejublíženější tvor na světě.

Pak jsem dostala vztek, takže jsem směrem k telefonu vychrlila spoustu sprostých slov –až jsem se zarazila, některá z nich jsem ještě v životě nahlas neřekla. Ale ta úleva, nádherná úleva. A pak jsem si představila toho arogantního nadutce, jak mu ráno manželka postopadesáté oznámila, že je úplný ňouma.

V roce 1993 jsem ještě neznala Čtyři dohody. Tudíž jsem si ten telefonát brala velmi osobně. Faktem je, že jsem od té doby vlídná na volající nebožáky z call center.

A mimochodem minulý týden jsem volala do jedné firmy ve Spojených státech, kam se potřebuji dostat se svou novou službou. Řekli mi to hezky, po americku, jak to v Americe dělají. „Nic nepotřebujeme, dopis jsme dostali, moc Vám děkujeme, ale nemáme zájem. Ovšem mezi řádky jsem zaslechla „Nevolejte a nevotravujte.“ No a co? Neberu si to osobně. Za pár měsíců mě tam mají zpět, osobně.

Advertisements

12 thoughts on “Nevolejte, nevotravujte, nemáme zájem

  1. Velmi dobře napsáno. Strach z odmítnutí je jednou z nejvíc paralyzujících věcí, které v podnikání znám. Ať už z vlastní dřívější zkušenosti a nebo z toho, co občas slýchávám a vidím kolem sebe. Hlavně u těch začínajících a zatím nepříliš úspěšných. Ti ostatní už umí používat heslo „Když nejde o život, tak jde o … „.

  2. Před deseti lety jsem nabízela reklamu do jednoho časopisu. Zavolala jsem také takovémuto supr šéfovi jedné firmy. Ani nebyla moc velká – cca 10 zaměstnanců. Každopádně po tom, co mě seřval, že ho otravuji a že ode mne nic nechce, tak mi oznámil, že na mě podá trestní oznámení, protože jsem si mu dovolila nabídnout inzerci. Strachy jsem nespala měsíc. Samozřejmě nic nepodal a já jsem nyní v klidu. Ale taktéž mi není nejlépe, když je někdo fakt sprostý a hnusný, když mu volám. Vždyť mu nabízím takové krásné a voňavé věci 🙂

    • Je potřeba si uvědomit, že arogance je mindrák. Normální je nebýt arogantní. A pro zamindrákovaného chudáka je vrchol slasti seřvat anonymního člověka do telefonu. Napřímo by to nedal, pokud ano, je to na ústavní léčbu. zdravím!

  3. Bože můj… Zahlédl jsem odkaz z LinkedIn na článek TedX a následně tento. První dojem? Příšerně vyblité barvy na webu (psychologie barev – říká něco?), nečeské fonty (kdo web spravuje?), hlavní stránka = prásk ho přes ksicht ve stylu zaplať 700 Kč, a pak tu pláčete s tímhle? Víte, kolik otravných mailů dostávám s idiotským „můžete se odhlásit z odběru“? Proč se tedy divíte reakci? Čím byl Váš e-mail zvláštní? Paní, vy se na ten byznys radši vykašlete, nevíte o něm lautr nic. Nemáte na to povahu a nejspíš ani vzdělání. Snažíte se něco „požitkářského, esoterického“ přenést do byznysu, co nebude fungovat. A tady ty příspěvky .. to je ženský klub 🙂

  4. Ve Vašem případě šlo o hovor (předchozí příspěvek nelze upravit, to je taky radost), ale za mě to vyjde naprosto nastejno, jestli email nebo hovor (finanční poradci, poskytovatelé TV signálu atp.), psychologické vydírání nejrůznějších nadací a symbolem dítěte – dárečky ve schránce, pouliční výběrčí, reklamy… to je prostě něco, co už dávno přerostlo únosnou mez.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s