Jak předat firmu (těžko)

předání firmy 12 2014

Hospodářské noviny, příloha Podnikání, 8.12.2014

Předávání firmy a odchod do ústraní není mou silnou stránkou. Vím to o sobě, přiznávám se, jsem takzvaný „controlfreak“, což se dá přeložit snad jako kontrolní šílenec nebo někdo, kdo musí o všem vědět. Tedy ne úplně, ale skoro o všem. Nejsem dobrá v delegování práce na druhé a myslím si, že je nejlepší se spoléhat sama na sebe. Ovšem i takovému „controlfreakovi“ časem dojdou baterky a prostě musí hledat možnost, jak zvolnit tempo a najít někoho, s kým dalším se podělí o dobré i zlé ve firmě. Ne nadarmo se říká, že partnerství ve firmě je jako manželství a dobré (dlouholeté) manželství funguje jako firma (prosím nehledejte v tom souvislost s řízením státu jako firma). Předat firmu nelze ze dne na den. Nástupce do firmy taky nenajdete ze dne na den. Faktem je, že hledáte-li za sebe náhradu ve vlastní firmě, jste v trochu těžší pozici. Jste-li top manažer ve velké korporaci, hledá náhradu za vás personální agentura.
Nicméně potenciální nástupce a partner ve firmě by měl mít pár vlastností, bez kterých nástupcem být nemůže:

  • Chuť a drive jít do toho s vámi (s firmou, kolegy), není nic horšího, než dělat byznys s leklou rybou
  • Přinášet nápady
  • Mít integritu, jak se dnes říká, ale prostě hrát na rovinu
  • Umět jednat se zákazníky
  • Nemachrovat před kolegy a aroganci nechat doma
  • Nepředstírat, že všechno ví a všude byl(a)
  • Nečekat, že dostane všechno na stříbrném podnosu
  • Prostě když chce být někdo nástupce, nastal show time, nebo-li je čas předvést, co nového do firmy přinese

Jedna z nejzásadnějších věcí v partnerství je pro mě důvěra. Nelze dělat byznys s někým, komu nevěříte. A pokud se v někom zklamete, je těžké si říct „Fajn od příštího týdne ti zase budu věřit.“ A to je můj další problém, jednou nevěřím, nikdy nevěřím. Nevím, jestli to je správně, ale prostě je to tak.

Potkala jsem řadu majitelů firem, kteří vybudovali firmy od píky nebo z garáže. Rozhodují ve firmě úplně o všem. Kolik se bude investovat do strojního vybavení, jaké se koupí tužky a kdo bude zametat dvůr. Jsou to mikromanažeři. Pro ně je předání firmy téměř nemožné. Nedokážou se odstřihnout, je to psychologický blok a dokonce i představa předání firmy v rámci rodiny je děsí. Bohužel končí někdy tyto firmy v propadlišti dějin. Protože ať chcete nebo nechcete, po dvaceti a více letech mikromanagementu člověk vyhoří, nemá už stejný drive, dostaví se únava, výkony začnou klesat, problémy se neřeší a firma pomalu ale jistě směřuje do záhuby. Viděla jsem takových pár, s jejich majiteli se už řadu let bavím spíš z nostalgie, v pravidelných intervalech prohlašují, že nástupce nemohou najít a firmu prodají, ale nikdy to neudělají. A pomalu ale jistě nastává cesta dolů.

Pak jsou lidé, kteří šli do byznysu, založili firmu, dovedli ji na úspěšný vrchol a pochopili, že dosáhli stropu svých možností, buď budou nadále stagnovat a do firmy nikoho nepustí, nebo pustí do firmy čerstvý vítr..

Jedna věc je pokračovatele hledat a druhá věc je takového člověka skutečně najít. Nejsou na každém rohu, nečekají na zavolání a hledají se těžko. Ale když svého nástupce najdete, považujte si ho. Někdy ani nemusíte hned poznat, že to je ON nebo ONA. Je to o velkorysosti a ochotě dát šanci. A na druhé straně musí být ochota tu šanci využít. Je potřeba nechat stranou ješitnost, přesvědčení, že nikdo neudělá věci stejně dobře jako vy (a kde bereme jistotu, že opravdu děláme všechno nejlíp) a doufat, že to vyjde. Je taky nezbytné říkat věci na rovinu. Co nefunguje, o čem jste měli jinou představu, co je jinak, ale možná správně. A hlavně je potřeba se vyhnout větě: „Takhle jsme to u nás dělali vždycky.“ Tahle věta je nefér. Jestli chcete nechat věci tak jak jsou a nic neměnit, ve skutečnosti nechcete nikomu firmu předat. Pak je nejlepší si to přiznat a doufat, že budete moci do konce svých dnů zachovat neměnný stav. Je vidět, že předat někomu firmu nejde jen tak, ať je to v rámci rodiny nebo mimo ni. Je to o velkém štěstí potkat lidi, kteří jsou na stejné vlně a vyznávají stejné hodnoty. Nežijeme v ideálním světě a tak je to o umění kompromisu a smíření se s tím, že nikdo není nenahraditelný a nikdo nemáme patent na rozum.

Advertisements

One thought on “Jak předat firmu (těžko)

  1. Pingback: Jak předat firmu (těžko) | RSS ze světa

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s